Výzkum kontaminace horninového prostředí vybraných oblastí

V posledních letech byla například řešena problematika kontaminace hornin v oblasti Podluží mezi řekami Moravou, Kyjovkou a Dyjí od Moravské Nové Vsi až po soutok Dyje a Moravy (Dyjsko-moravská niva Dolnomoravského úvalu). Vedle 50 kopaných sond zde byly odvrtány rovněž 2 mělké vrty (MV 001 a MV 002). Probíhal také program metodického rozvoje a pilotní aplikace nových postupů pod názvem „Identifikace antropogenních kontaminantů vázaných na sedimenty a plaveniny (SPM) dolní části povodí Moravy“.

Vlevo: Krajina v Podluží
Vpravo: Košarské louky

Některá vybraná zjištění

• Bereme-li za základ pro posuzování kontaminace metodický pokyn MŽP z roku 1996 (Kritéria znečištění zeminy a podzemní vody – Zpravodaj MŽP 8/1996), lze považovat ze škály zde uvedených prvků (Ba, Be, Co, Sn, V, Cu, Pb, Zn, As, Cd, Sb, Hg) za relativně zvýšené pouze obsahy Ba v některých vzorcích. Z povrchových odběrů je ve dvou vzorcích překročena limitní hodnota B a v jednom limitní hodnota C.
• Obdobná je situace i v profilu vrtu MV 001, kde byla zjištěna jedna hodnota Ba nad limitem B a jedna nad limitem C. Vzhledem k malé toxicitě tohoto prvku nepovažujeme tyto lokálně kontaminované lokality za riziko. Další prvky obvykle nedosahují obsahů, kdy by byl překročen limit kategorie A.
• Laboratorní γ-spektrometrie indikuje zvýšené, avšak nerizikové hodnoty antropogenního „radiocesia“ 137Cs (až 13 Bq/kg) pouze v připovrchové vrstvě vrtu MV 002 (A-horizont bohatý organickou hmotou). Zřejmě zde v počernobylském období nedocházelo k rozmyvům a snižování koncentrace tohoto prvku. Výsledky odpovídají interpretacím litologického vývoje půdního horizontu.
• Analýzy sekvenčních výluhů ukazují, že hodnocené potenciálně rizikové prvky jsou většinou vázány do středně stabilních organických komplexů. V případě půd s vyšším podílem jílové frakce existuje vazba do krystalové mřížky jílových minerálů. Nejvyšší afinitu k adsorpci na jílové minerály vykazuje Cd.
• Rozhodující podíl Zn v půdách je vázán na organické komplexy, popřípadě na amorfní hydroxidy Mn. Nejvyšší podíl Co je vázán na amorfní oxidy Mn, v menší míře na organické sloučeniny (huminové kyseliny a fulvokyseliny).
• Ni je ve většině případů vázán a organické komplexy, popřípadě na méně rozpustné amorfní hydroxidy Mn. Ve všech analyzovaných vzorcích je V vázán do organických komplexů, v mnohem menší míře na amorfní hydroxidy Mn.
• Půdy v oblasti Podluží nejsou bezprostředně ohroženy. Nevykazují známky výrazně zvýšené acidity. Relativně příznivé chemické vlastnosti půd, především jejich vysoká sorpční nasycenost, nedovoluje kontaminaci celých půdních profilů a potenciální zněčištění podzemních vod.

• Hlavním zdrojem polyaromatických uhlovodíků v zeminách jsou pyrogenní procesy. U části vzorků lze vysledovat přítomnost minoritního podílu ropných látek.
• Obsah PAU u vzorků říčních sedimentů se pohybuje v širokém rozsahu 195–22695 µg/kg narozdíl od obsahu PCB, které je v rozmezí 2–40 µg/kg. Obsahy PCB jsou velmi nízké jak u říčních sedimentů tak u suspendované hmoty.
• Obsah PAU je vyšší u plaveniny než u sedimentů. Tato skutečnost je zřejmě způsobena jemnější zrnitostí suspendované hmoty, větším obsahem jílových minerálů a organické hmoty, což za současného pohybu těchto částic ve vznosu umožňuje efektivnější sorpci na tyto částice.
• U vybraných vzorků SPM na lokalitách Nedvědice, Modřice, Vranovice a Iváň na Svratce a Lanžhot a Moravský Svätý Ján na řece Moravě byla v rámci metodického rozvoje stanovena hodnota kationtové výměnné kapacity (CEC), definovaná jako suma všech vyměnitelných kationtů, které je surovina schopná absorbovat při daném pH. Bylo zjištěno, že parametr CEC spolehlivě indikuje množství expandabilních fází jílových minerálů schopných sorbovat toxické látky.