Zhodnocení rizik spojených se spadem radioaktivních imisí po havárii JE Černobyl v roce 1986

Hlavním zjišťovaným parametrem byl antropogenní izotop 137Cs (poločas přeměny 30,1 roků), který představuje relikt z imisí spadlých na naše území po čerobylské havárii. Stanovovány byly však i další radionuklidy (eU, eTh, K) pro posouzení celkové radiační zátěže prostředí. Základními metodami byly terénní a laboratorní γ-spektrometrie.

Na tématu pracovali vedle specialistů ČGS také odborníci z Georadisu, s.r.o., Geominu, družstvo Jihlava, z Ústavu geofyziky PřF Karlovy univerzity a další. Dosud byly z hlediska distribuce radiocesia a dalších radionuklidů v zeminách zpracovány podle jednotné metodiky tyto oblasti (viz obrázek):

• CHKO Moravskoslezské Beskydy
• Králický Sněžník,
• Orlické hory,
• Oblast polygonu Říčany-Přelouč-Pelhřimov-Bechyně-Milevsko,
• Jižní Čechy.

Pouze v několika liniích byla zatím proměřena distribuce radionuklidů pro oblast Jeseníky-Ostrava. Nyní zde probíhají doplňková terénní měření (Žulovsko a přilehlá část Hrubého Jeseníku). Příklad prezentace výsledků regionálního výzkumu ukazuje obrázek.

Shrnutí výsledků terénní a laboratorní γ-spektrometrie

• Užitou metodou terénní γ-spektrometrie bylo zatím proměřeno více než 1200 lokalit.
• Nejvyšší koncentrace 137Cs byly většinou zjištěny na výše položených loukách a v lesních půdách jehličnatých, méně i smíšených lesů.
• Na polích v nižších polohách se jen ojediněle objevují hodnoty kontaminace blížící se plošné aktivitě 10 kBq/m².
• Srovnání míry postižení zatím zkoumaných oblastí umožňuje níže uvedený graf.
• I po 24 letech od havárie černobylského reaktoru existují místa, kde koncentrace 137Cs nad konvenční limit (37,5 kBq/m2) představuje zdravotní rizika.
• V těchto lokalitách je stále třeba monitorovat a regulovat podíl potenciálně kontaminovatých zdrojů v potravě (houby, maso černé zvěře).

Plošná aktivita ¹³⁷Cs (kBq/m²) v roce 2010 ve vybraných oblastech