Úložná místa těžebního odpadu

Činnost výkonu SGS, prováděná z pověření MŽP:

Zjišťování uzavřených a opuštěných úložných míst těžebních odpadů, představujících závažné riziko pro životní prostředí a lidské zdraví podle § 17, odst. 4, písm. a) a vedení jejich registru podle § 17, odst. 4, písm. b) ve smyslu zákona 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem.

Systematická inventarizace těžebních odpadů v ČR je řešena od roku 2001, kdy byla projednána s MŽP možnost vytvoření databáze hald. Po sestavení definice sledovaných objektů se od roku 2002 začalo se sběrem dat. Výběr jednotlivých oblastí (např. okresů) zadávalo přímo MŽP, zpracování zajišťovaly odborné firmy. Zjištěné údaje byly předávány ČGS, kontrolovány a připojovány do informačního systému. Kromě atributů jednotlivých záznamů byla pořizována i digitální dokumentace ve formátu JPG - např. výřez mapy, fotografie, nákres. V roce 2006 došlo k zásadnímu rozšíření struktury databáze a doplnění údajů z evidenčních listů s.p. DIAMO. Z tohoto důvodu byl také původní název změněn na databázi deponií po těžbě nerostných surovin.

Odkrytá haldovina v západním svahu odvalu dolu Emanuel (Sb rudy) v Milešově, okres Příbram (Autor: Vít Štrupl, 2012)

Odval dolu Etna I (černé uhlí) u Lhotice, okres České Budějovice (Autor: Vít Štrupl, 2011)

Během roku 2009 vstoupil v platnost zákon č. 157/2009 Sb. o nakládání s těžebními odpady. Za úložné místo se podle § 2, písm. c) považuje důlní stavba, vyhrazená pro ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze, včetně odkališť, přičemž součástí této stavby je zpravidla hráz nebo jiný dílčí objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro úložné místo, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou těžebním odpadem po vytěžení znovu vyplňovány v rámci sanace a rekultivace a při provádění stavebních prací. Kromě dalších definic nově zavedených pojmů se podle § 23 (Přechodná ustanovení) za úložná místa považují odvaly a odkaliště, vzniklé při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo při skladování nerostů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dále zákon vymezil řadu povinností pro provozovatele úložných míst a pro orgány státní správy. V § 17 je stanoveno, že MŽP zjišťuje uzavřená a opuštěná úložná místa těžebních odpadů, představujících závažné riziko pro životní prostředí a lidské zdraví, vede jejich registr a zajišťuje jeho pravidelnou aktualizaci. Vedením registru může pověřit jinou právnickou osobu. K tomu došlo v roce 2012, kdy byla tato činnost delegována na ČGS a stala se součástí její zřizovací listiny. V rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) vypracovala v roce 2009 ČGS projekt Zjištění uzavřených a opuštěných úložných míst těžebního odpadu představujících závažné riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, který byl řešen v letech 2010-2012. Jeho výstupem byla nová metodika hodnocení úložných míst těžebního odpadu a databáze Inventarizace úložných míst těžebních odpadů ČR, která se stala součástí Informačního systému ČGS. Nad databází byla vybudována mapová webová aplikace, která zpřístupňuje lokalizaci jednotlivých úložných míst, popisné informace, připojenou fotodokumentaci a vazbu na související posudky a zprávy, uložené v archivu Geofond. Objekty opuštěných a uzavřených úložných míst těžebních odpadů jsou vyznačeny formou bodového zákresu, protože pro kategorii „opuštěné úložné místo“ (podle definice jeho původní provozovatel nebo právní nástupce neexistuje nebo není znám) není zákonem stanoveno, kdo určí jeho rozsah (ohraničení). K 31.12.2020 obsahovala databáze Inventarizace 9 346 objektů a je průběžně aktualizována. Součástí výše zmíněného projektu OPŽP byly i odběry vzorků na 300 vybraných lokalitách. Vyhodnocením získaných údajů z analýz bylo dosud 22 lokalit zařazeno do Registru rizikových úložných míst. Tento Registr byl spuštěn od 1. 5. 2012 jako samostatná prezentační webová aplikace a existuje v české a anglické verzi. Vedle přesné lokalizace obsahuje také základní údaje o typu a míře rizika.