Vladimír Prouza patřil k nejvyšším autoritám v problematice permokarbonu. Všichni, kdo ho znali, se shodují, že to byl zároveň „ryzí, nekonečně laskavý člověk“, který svými lidskými vlastnostmi zanechal v paměti mnoha lidí nesmazatelnou stopu. Však se také místu s křížem, který vlastnoručně vyrobil, na kopci v Bolkově říká U sv. Prouzy.

Vzpomínek na Vladimíra Prouzu, rodáka ze Rtyně v Podkrkonoší, již bylo napsáno několik a nechybí samozřejmě ani v nové publikaci edice OČG. Jejím hlavním cílem však je podat přehled Prouzovy profesní dráhy a díla. Pro jeho souhrnné zveřejnění měli autoři Miroslav Coubal, Eva Riedlová a Jan Kolda hned několik důvodů: „Dílo, které Vladimír vytvořil nebo se na něm podílel, je základním materiálem o permokarbonských pánvích severovýchodních Čech. Nad rámec přehledných prací obsahuje silnou analytickou a dokumentační složku. Jako u většiny badatelů tohoto období zůstala většina poznatků o místních poměrech v nepublikované, nebo dokonce rukopisné formě. Pro pokračovatele ve studiu této problematiky je dílo Vladimíra Prouzy studnicí údajů o jevech, které často již v terénu není možné pozorovat. Ambicí této práce je seznámit s ním geologickou veřejnost a usnadnit orientaci v něm.“