Podnět k sestavení Mapy minerálních vod 1 : 500 000 vzešel z Komise pro minerální a termální vody Mezinárodní hydrogeologické společnosti (IAH) v rámci prací na sestavení Mapy minerálních a termálních vod Evropy v měřítku 1 : 1 500.000. Vzhledem k tomu, že v takto zvoleném měřítku nebylo možné v pestrých geologických poměrech České a Slovenské republiky vyjádřit bohatost a různorodost výskytu českých a slovenských minerálních vod, byla pod vedením člena komise O. Franka z bývalého Geologického ústavu Dionýza Štúra v Bratislavě a Margarity Kolářové z bývalého Ústředního ústavu geologického v Praze sestavena za použití jednotných metodických principů Mapa minerálních vod 1 : 500 000. Práce na mapě probíhaly v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Tato mapa je prvním uceleným kartografickým dílem souborně zachycujícím výskyty a typy minerálních vod na našem státním území. Aktuálně shrnuje množství do té doby nepublikovaných podkladů, systematicky je třídí a nejen v mapové formě, ale i v podobě doprovodného tabelárního Katalogu je prezentuje odborné i laické veřejnosti.

Kromě výše zmíněných vedoucích autorského kolektivu se na kompilaci mapy podíleli další specialisté z výzkumných institucí (Výzkumného ústavu balneologického, Geografického a Geofyzikálního ústavu akademie věd, katedry geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Komenského v Bratislavě) i z průzkumných organizací (IGHP Žilina, GP Ostrava) i orgány státní správy - Inspektorát lázní a zřídel Ministerstva zdravotnictví).

Cílem sestavení Mapy minerálních vod 1 : 500 000 je ukázat základní regionální a lokální zákonitosti rozšíření minerálních vod jako specifické skupiny vod podzemních, ukázat hydrogeologické podmínky jejich výskytu, chemické složení různých skupin a typů vod, jejich různorodé využití, ale také možnosti získání nových zdrojů. Syntéza nejnovějších hydrogeologických poznatků o minerálních vodách, získaných za posledních 25 roků, reprezentuje rozsáhlou práci české a slovenské hydrogeologie a současně odráží zájem státu o využití a ochranu těchto vod.

Součástí mapy je Katalog dokumentačních bodů a Vysvětlivky. Katalog obsahuje všechny údaje o lokalitách, které jsou na mapě bodově znázorněné spolu se základními hydrogeologickými a hydrochemickými údaji. Vysvětlivky se skládají ze dvou částí: v první části jsou uvedeny metody sestavení mapy a v druhé topografie minerálních vod. V kapitole o metodách sestavení mapy je vymezen pojem minerální vody, rozebrána je hydrogeologická, hydrochemická a bodová náplň mapy. Kapitola o topografii popisuje hydrogeologické struktury a rozšíření minerálních vod, hydrochemické typy minerálních vod, současný stav a perspektivy využití minerálních vod.

Mapa, spolu s Katalogem a Vysvětlivkami, je určena především hydrogeologům, hydrogeochemikům, balneologům a balneotechnikům, kteří minerální vody zkoumají a využívají. Rovněž však poslouží všem geologům, geografům a posluchačům vysokých škol při studiu minerálních vod, ale i široké přírodovědné a technické odborné veřejnosti při seznamování s tímto druhem přírodního bohatství.

Geologickou stavbu České republiky tvoří dvě základní jednotky - Český masiv a Západní Karpaty.

Český masiv tvoří dva strukturní celky. Je to assyntský a variský konsolidovaný fundament, který je tvoří soubor proterozoických hornin, místy se zachovaným staropaleozoickým, varisky zvrásněným obalem, a platformní pokryv, tvořený mladopaleozoickými, mezozoickými a kenozoickými sedimenty kontinentálního a epikontinentálního původu.

Západní Karpaty se svou příkrovovou stavbou zahrnují horninové komplexy od paleozoika až po kenozoikum. Podle plošného rozmístění jednotlivých horninových komplexů a doby jejich hlavního vrásnění se od severu na jih zonálně člení na tři pásma: flyšové (vnější Karpaty), bradlové a centrální (vnitřní Karpaty). Na rozhraní Českého masivu a flyšového pásma je čelní předhlubeň s mezozoickými a kenozoickými sedimenty, které mají charakter platformního pokryvu.

Podle strukturně-faciálních pásem a horninového prostředí s různým typem propustnosti se vymezují základní typy hydrogeologických struktur: hydrogeologické masivy s puklinovou propustností, masivy s krasovo-puklinovou propustností, hydrogeologické pánve s průlinovo-puklinovou propustností a naložené vulkanické pánve s puklinovo-průlinovou propustností.

Z mapy je vidět zásadní rozdíl v rozšíření minerálních vod v Českém masivu a Západních Karpatech. V Českém masivu jsou minerální vody rozšířené jen v jeho severní části, v Západních Karpatech se nacházejí prakticky na celém území. V Českém masivu minerální vody nejsou známé v centrálním mezihorském bloku Barrandienu, v terciérních pánvích rozmístěných na mezihorském bloku a ve struktuře Dyjsko-svrateckého úvalu. Výskyty minerálních vod v ostatních regionálních strukturách jsou vázané výhradně na hlubší tektonické zóny regionálního významu. Od západu na východ jsou to zlomy mariánskolázeňský, karlovarský, jáchymovský a litoměřický, rovenské zlomové pásmo, hronovsko-poříčská dislokace, zlomy převážně sz-jv. směru v oblasti jesenického devonu a kulmu a v Hornomoravském úvalu.

V Západních Karpatech minerální vody nejsou známé v jaderných pohořích vnitřních Karpat.

Zonální (vrstevní) výskyty minerálních vod jsou přítomné ve strukturách pánevního typu, v horninách různého geologického stáří od mladšího paleozoika až po kvartér, a patří jak ke spodní chloridové, tak i svrchní hydrogen-karbonátové hydrochemické zóně. V Českém masivu jsou v terciérních pánvích podél podkrušnohorského zlomu, v české křídovo-permokarbonské pánvi a v Českém středohoří. V Západních Karpatech se vyskytují v panonských (čelní předhlubeň, vídeňská pánev) pánvích a v bradlovém a flyšovém pásmu.

Azonální (lokální) výskyty minerálních vod jsou přítomné ve strukturách všech typů.Vázané jsou na křížení podélných a příčných tektonických linií.

Přestože uhličité vody Českého masivu a Západních Karpat patří k rozdílným typům, je pro ně společné to, že jsou svázané s kenozoickým vulkanismem (neovulkanity). Uhličité vody jsou součástí rozsáhlé středoevropské oblasti, která se táhne z Francie přes pohoří Eifel, Rhôn, Harz, Smrčiny a podél Krušných hor do severních Čech, přechází na území Moravy a dále do polského Slezska. Tato oblast je vázaná na platformní neovulkanity alkalického typu. Topografické rozmístění je podmíněné vztahem k výrazným labilním zónám na rozhraní jednotlivých bloků platformy Českého masivu. Na SZ je to podkrušnohorský příkop, který odděluje krušnohorskou soustavu od moldanubika. Tato oherská riftová zóna je dlouhá 100-150 km a široká 10-20 km. Mezi mezihorským a západosudetským blokem probíhá v osní části české křídovo-permokarbonské pánve tzv. labská zóna. Je to až 50 km široká oslabená zóna zemské kůry, která probíhá napříč Evropou v sz-jv. směru. Na ní je v pánvi ve svrchní a spodní hydrochemické zóně vázána vrstevní akumulace uhličitých vod. Akumulace uhličitých vod v chebské a sokolovské pánvi je vázaná na oherský rift.

Uhličité vody Západních Karpat jsou součástí nejrozsáhlejší alpsko-himálajské zóny uhličitých vod. V Evropě jsou tyto vody rozšířené v Itálii, ve státech bývalé Jugoslávie, Francii, Švýcarsku, v Rakousku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Turecku, na Kypru a na Kavkaze. I v Západních Karpatech je jejich topografické rozmístění podmíněné hluboko sahajícími zlomy na rozhraní jednotlivých bloků. Na celém území se k nim přidávají seizmicky aktivní zlomy, ale i další méně významné zlomy.

Prameny, resp. povrchové vývěry uhličitých vod jsou podmíněné jednak křížením starších podélných zlomů s mladšími příčnými zlomy a jednak malou mocností pokryvných terciérních sedimentů. Jako příklad pro druhou podmínku lze uvést chebskou pánev. Vrstevní akumulace uhličitých vod se váží hlavně na neogenní psamity a psefity.

Uhličité vody Českého masivu a Západních Karpat patří ke třem genetickým skupinám, a to k vodám atmosférického, atmosférického a smíšeného a mořského a smíšeného původu.

Typickými reprezentanty vod atmosférického původu jsou například vody v širším okolí Mariánských Lázní, v západosudetské a moravskoslezské oblasti, ve flyšovém pásmu (oblast Luhačovic), v bradlovém pásmu, v panonských a vnitrokarpatských pánvích. Jsou to vody HCO₃, HCO₃-SO₄ a SO₄-HCO₃ typu s různým kationtovým složením a mineralizací do 5 g . l^-1, ojediněle i více.

Uhličité vody atmosférického a smíšeného původu se vyskytují v pánevních strukturách a ve flyšovém a bradlovém pásmu. Typickými představiteli těchto vod v Českém masivu jsou kyselky vrstevní akumulace v cenomanu české křídy, studené kyselky v chebské a teplé kyselky v sokolovské pánvi. V západních Čechách jsou to vody SO₄-HCO_3-Na, SO₄-HCO₃-Cl-Na a SO₄-Cl-HCO₃-Na typu s mineralizací do 10 g . l^-1, ojediněle i více. Specifickým znakem uhličitých vod v této oblasti jsou vysoké obsahy iontů SO₄ a Cl. Geneze chemismu těchto kyselek není doposud jednoznačně objasněná. Někteří autoři se domnívají, že vody SO₄-HCO₃-Cl-Na typu (s mineralizací dosahující i několika desítek g . l_-1) vznikly při převládajícím vlivu synsedimentárních vod kontinentálního miocenního jezera, jiní zařazují tyto kyselky k vodám smíšeného původu (atmosférické s podílem batymorfní složky) a proces jejich metageneze v terciérních sedimentech vysvětlují převládajícím vlivem oxidačních procesů, které zvyšují jejich mineralizaci ve směru zvýšení obsahu Na a SO₄. Uhličité vody v cenomanu české křídy jsou výrazného HCO₃-Na typu s mineralizací do 7 g . l ^-1. Ke stejné genetické skupině patří i mělčí obzory uhličitých vod na Slánsku a hluboký zdroj v Lounech. Uhličité vody v cenomanu české křídy obsahují (v objemových procentech): CO₂ 86,3-93,0, N₂ 6,3-11,4, CH₄ 0,1-5,7, O₂ 0,2-2,4 a H₂+He do 0,1.

Představiteli těchto vod v Západních Karpatech jsou kyselky ve flyšovém pásmu (oblast Luhačovic) a v bradlovém pásmu. Jsou to vody HCO₃-Na a HCO₃-Cl-Na typu s mineralizací až do 35 gl^-1.

Uhličité vody smíšeného původu se v Českém masivu vyskytují v hlubokých tektonických krách permokarbonu na Slánsku a Mělnicku. Vody patří ke spodní části hydrochemické zóny chloridových vod s převládajícím obsahem Na a Cl. Obsahy CO₂ jsou vysoké a dosahují 82 až 100 obj. %. Ostatní plyny jsou zastoupeny následovně: N₂ 0-5,3, CH₄ 0-11,7, C₂H₆ 0-0,16, C₃H₈ 0-0,077 a H₂+He do 2,6 obj. %.

Uhličité vody mořského a smíšeného původu jsou v Západních Karpatech rozšířené v panonských pánvích.

Termy krystalinických masivů jsou zastoupené jen vodami atmosférického původu. Vázané jsou na krystalinické masivy s mladými tektonickými pohyby (mezozoicko-kenozoickými). V Českém masivu jsou rozšířené v západosudetské a moravskoslezské oblasti. Typickými představiteli jsou Janské Lázně a Velké Losiny. V Západních Karpatech jsou tyto vody vázané na východní část Slovenského rudohoří. V Janských Lázních jsou vázané na čočky vápenců v chloriticko-sericitických břidlicích, ve Velkých Losinách na biotitické ruly. Jsou to vody HCO₃-Na, HCO₃-Na-Ca a HCO₃-Ca-Na typu s mineralizací do 1 g . l^-1. Tyto vody se vyznačují zvýšenými obsahy F v množství 4,8-10 mg . l^-1. Obsah N₂ se pohybuje v rozsahu 84-96 obj. %.

K typům dusíkových, dusíkovo-metanových a metanových vod sedimentárních pánví patří v Českém masivu vody křídovo-permokarbonské pánve a naložených vulkanických pánví. V Západních Karpatech k nim patří vody flyšového a bradlového pásma, hydrogeologických a naložených vulkanických pánví.

Vody atmosférického původu jsou zastoupené vodami s převládajícím obsahem dusíku. V Českém masivu jsou to vody okrajových částí pánevních struktur. V Západních Karpatech jsou rozšířené ve vrchních částech čelní předhlubně, flyšového a bradlového pásma, v panonských a vnitrokarpatských pánvích a v naložených vulkanických pánvích. V Českém masivu, panonských a vnitrokarpatských pánvích jde o vody zonální, v bradlovém pásmu a naložených vulkanických pánvích o vody azonální. Jsou to vody HCO₃ a HCO₃-SO₄ typu různého kationtového složení s mineralizací do 1 g . l^-1, ojediněle i více.

Vody s vysokým obsahem SO₄, tzv. hořké vody, patřící k azonálnímu typu, se v Českém masivu vyskytují v třetihorních a křídových horninách křídovopermokarbonské pánve a v naložených vulkanických pánvích. V Západních Karpatech se tyto vody vyskytují ve flyšovém pásmu ve ždánické jednotce v okolí Sokolnic. Typickými reprezentanty hořkých vod jsou lokality Zaječice a Šaratice. Jsou to vody SO₄, SO₄ -HCO₃ typu různého kationtového složení a mineralizace do 5 g . l^-1, ojediněle i více.

Vody atmosférického a smíšeného původu jsou zastoupené vodami s dusíkovo-metanovými plyny. V Českém masivu se vyskytují jen v hlubokých částech permokarbonských depresí, v chomutovsko-mostecké třetihorní pánvi a částečně v naložených vulkanických pánvích. Jsou málo prozkoumané, takže jejich výskyt je v řadě struktur jen předpokládaný. Vody s dusíkem reprezentují především lokality Teplice a Ústí nad Labem. V Západních Karpatech jsou tyto vody rozšířené v paleogenních sedimentech vnitrokarpatských pánví. Jde o vody HCO₃-Na (Ca), HCO₃-Cl-Na (Ca) a Cl-HCO₃-Na typu s mineralizací do 10 g . l^-1, ojediněle i více. V Českém masivu jsou to ještě vody Cl-HCO₃-Na a Cl-Na typu s mineralizací do 35 g . l^-1. V Západních Karpatech jsou též rozšířené vody HCO₃-SO₄-Cl-Na-Mg, SO₄-Cl-HCO₃-Ca-Na a Cl-SO₄-Na-Ca typu s mineralizací do 10 g . l^-1, ojediněle i více.

Vody mořského a smíšeného původu jsou zastoupené vodami s metanovo-dusíkovými a metanovými plyny. Rozšířené jsou jen v Západních Karpatech, a to v čelní předhlubni, ve flyšovém a bradlovém pásmu, v panonských pánvích a naložených vulkanických pánvích. Vody HCO₃-Cl-Na(Ca, Mg), Cl-HCO₃-Na(Ca) typu s mineralizací do 35 gl^-1, ojediněle i více, se vyskytují ve všech výše uvedených strukturách. Vody Cl-Na typu s mineralizací do 35 g . l^-1 se vyskytují v čelní předhlubni v oblasti Ostravy, ve flyšovém pásmu, v panonských pánvích a naložených vulkanických pánvích. Poslední, Cl-Na, Cl-Na-Ca a Cl-Ca-Na typ vod s mineralizací v rozsahu 35 až 350 g . l^-1 se vyskytuje v čelní předhlubni na Ostravsku, v paleozoiku jv. svahů Českého masivu a na z. okraji vídeňské pánve.

Dusíkovo-kyslíkové vody s radonem v masivech kyselých krystalinických hornin jsou vody atmosférického původu, různého iontového složení a mineralizací do 1 g . l^-1 a obsahem Rn nad 0,17 kBq . l^-1. Vyskytují se v povrchové zvětralé zóně krystalinického jádra Českého masivu na Prachaticku, Pelhřimovsku, u Českého Krumlova, na Jáchymovsku a v krystaliniku Krkonoš a Orlických hor. Představitelem těchto vod je Jáchymov s obsahem 8 880 Bq . l^-1 Rn.

Doposud uvedené typy vod jsou typy hydrochemické. V České republice jsou užívané ještě typy balneologické. Podle ČSN 86 8000 Přírodní minerální vody jde o vody uhličité, sirné, jódové, železnaté, arzénové, radonové, se zvýšeným obsahem iontů fluoru, mědi, zinku, kobaltu, molybdenu, lithia, stroncia, barya, kyseliny borité, kyseliny křemičité nebo organických látek a o vody termální.

Minerální vody v ČR, podobně jako v jiných zemích Evropy, jsou využívané v lázeňství na léčení a jako stolní a léčivé pitné vody. V současné době jsou termální vody navíc využívané jako zdroj geotermální energie k vytápění a v cestovním ruchu na rekreaci.

Podle údajů z roku 1993 poskytovalo v ČR lázeňskou péči 35 lázeňských míst. Minerální vody se plní do lahví v 15 lokalitách. Z hlediska balneoterapeutického významu a úrovně materiálně-technického vybavení jsou státní lázně rozdělené do dvou kategorií - mezinárodní a celostátní. K lázním mezinárodního významu patří v ČR 8 lázeňských míst s 68,5 % lůžkové kapacity. Patří sem Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně, Jáchymov, Teplice, Poděbrady, Luhačovice a Jeseník (pouze klimatické lázně bez prokázaného výskytu minerálních vod). K lázním celostátního významu patří v ČR 27 míst s 31,5 % lůžkové kapacity. V ČR se plní do lahví 1 250 000 hl . rok^-1. Celková zjištěná vydatnost na lázeňských lokalitách v ČR je 223 l . s^-1. V České republice se z uvedeného množství využívá 117 l . s^-1, takže na některých lokalitách jsou poměrně velké rezervy pro jejich další využití.

Mnohé zdroje minerálních vod jsou využívané na léčení v rámci okresů a na rekreaci. K léčení se využívají vody zhruba na 20 lokalitách v rámci cestovního ruchu. V cestovním ruchu se využívají hlavně vody termální. Nově ověřené termální vody v množství okolo 400 l . s^-1 s teplotami v rozmezí 40 až 92 °C se využívají hlavně jako zdroj geotermální energie.

Vody jednotlivých hydrochemických typů jsou k léčení a jako léčivé a stolní pitné vody využívané následovně:

Z typů uhličitých vod jsou na léčení využívané zdroje na tak známých lokalitách jako jsou Mariánské Lázně a Karlovy Vary, Teplice nad Bečvou, Luhačovice, Poděbrady a Františkovy Lázně.

Jako stolní a léčivé pitné vody jsou kyselky využívané v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Vratislavicích, Ondrášově, Luhačovicích, Poděbradech, Břvanech a Bělovsi, Bílině, Františkových Lázních, Horní Moštěnici, Kyselce a v Korunní.

Z typů dusíkových term krystalických masivů jsou na léčení využívané zdroje v Jánských Lázních, Bludově a vr Velkých Losinách.

Z typů dusíkových, dusíkovo-metanových a metanových vod sedimentárních pánví jsou na léčení využívané vody v lázních Teplice a Darkov. Jako léčivé pitné vody (hořké) jsou využívané zdroje na lokalitách Zaječice a Šaratice.

Z typů dusíkovo-kyslíkových vod s radonem v masivech kyselých krystalických hornin jsou využívané vody v lázních Jáchymov.

Na rekreaci v oblasti cestovního ruchu a na vytápění se využívají hlavně termální vody z typů uhličitých vod a typů dusíkových, dusíkovo-metanových a metanových vod.

Současný stav národohospodářského využití minerálních vod nevyčerpává dané geologické možnosti. Lázeňskou základnu je možné rozšířit o termální jódobromové a sirovodíkové vody. Prvé je možné ověřit v třetihorních sedimentech flyšového pásma a v panonských pánvích a druhé v triasových karbonátech vídeňské pánve. Typy uhličitých vod poskytují všechny možnosti na získání pitných a léčivých vod. Je možné je ověřit v chebské pánvi, v oblasti Tachova, v okolí Chlumce nad Cidlinou, Bruntálu, v panonských a vnitrokarpatských pánvích. Hořké vody je možné získat v české křídě v Polabí a v Českém středohoří.

Podobně je možné ověřit další množství geotermálních vod. Vymezené jsou perspektivní oblasti a v nich jsou zhodnocené perspektivní zásoby. Možnosti jsou především v Západních Karpatech, a to v triasových karbonátech a v třetihorních sedimentech.