MAGNETIC MAP OF THE CZECH REPUBLIC

1 : 500 000

Karel Šalanský (1995)

HISTORIE MAGNETICKÉHO MAPOVÁNÍ A SESTAVENÍ MAGNETICKÉ MAPY V MĚŘÍTKU 1 : 500 000

Od konce padesátých let 20. století byla vykonána rozsáhlá aeromagnetická měření, která s výjimkou malých ploch pokryla celé území bývalého Československa. Nejprve to bylo celostátní mapování v měřítku 1 : 200 000 z let 1957–1959. Výsledkem byly přehledné aeromagnetické mapy profilů a izanomál T po listech systému S 1952 (Gauss-Krüger), vydané v roce 1965 Ústředním ústavem geologickým v Praze současně s mapami gravimetrickými a aeroradiometrickými stejného měřítka. Tyto mapy byly doprovodné geofyzikální materiály pro tehdy vzniklé pře- hledné geologické mapy. Z aeromagnetických map 1 : 200 000, jejichž autory byli J. Mašín a M. Jelen z Ústavu užité geofyziky Brno, byly sestaveny odvozené mapy izanomál v měřítku 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000 (Man 1963, 1966), rovněž vydané Ústředním ústavem geologickým v Praze. Při konstrukci těchto odvozených map bylo přihlédnuto k výsledkům začínající další etapy leteckého mapování v měřítku 1 : 25 000 a na jihovýchodní Moravě také k velmi přesným regionálním pozemním magnetickým měřením (Man 1961). Tím se kvalita magnetického obrazu v podrobněji mapovaných oblastech podstatně zlepšila. Jakost přehledných aeromagnetických map v měřítku 1 : 200 000 z let 1957–1959 byla značně nevyrovnaná. Vedle uspokojivě zachycených plošně rozměrnějších a amplitudově výrazných magnetických anomálií byly rozsáhlé oblasti, kde pro reálné znázornění magnetického anomálního pole byla přesnost používané sovětské aparatury ASG-25 nedostačující. V rozlehlých oblastech Českého masivu a zejména v horských oblastech Karpat s maximy anomálií pod 100 nT bylo zachycení geomagnetického pole nepřesné až zcela nevěrohodné. Proto při sestavení magnetické mapy v měřítku 1 : 500 000 (Man 1963) byla v oblasti jihovýchodní Moravy dána přednost magnetickému obrazu z pozemních měření Z-složkou magnetické intenzity.

V roce 1960 započala první etapa leteckého geofyzikálního mapování Českého masivu v měřítku 1 : 25 000. Protože byla používána (v letech 1960–1962) stále málo přesná aparatura ASG-25 s udávanou střední chybou 35 nT v méně anomálním prostředí a 70 nT ve výraznějším anomálním prostředí, byly výsledky mapování, zejména v roce 1960, neuspokojivé. Hlavním nedostatkem starší aparatury byly velké chody magnetometru, dosahující až několika set nT za hodinu (Jelen et al. 1959). Pro zkvalitnění měření se v roce 1961 přistoupilo k metodickým změnám při vlastním mapování a při zpracování naměřených údajů. Zlepšení kvality mapování se dosáhlo zejména zahuštěním příčných navazovacích profilů a jejich napojením na renovovanou síť státních magnetických bodů. Tím se snížila střední chyba přibližně na 20 nT v oblastech mírně magneticky porušených a rok 1961 se stal z hlediska kvality a přesnosti předělem. Od tohoto roku lze považovat kvalitu aeromagnetického měření za uspokojivou. Rozhodujícím zlepšením však bylo zavedení novějšího typu aerogeofyzikální aparatury ASG-49 v roce 1963. Magnetometr typu flux-gate měl již vyšší přesnost (se střední chybou pod 10 nT na mírně magneticky porušeném území). Vyšší přesnost měření způsobil především téměř zanedbatelný chod magnetometru kolem 5 nT za hodinu. Kvalita výsledných magnetických map v měřítku 1 : 25 000 byla ovlivněna hlavně přesností pozemního navazování příčných leteckých profilů a zejména spolehlivostí údajů magnetických bodů státní sítě, které sloužily k převádění naměřených relativních hodnot na hodnoty absolutní. Anomální hodnoty byly získány odečtením normálního pole, které lze vyjádřit vzorcem (Šalanský 1969):

Tn1958,0 = 45,976 sin  + 16,583 cos  cos  +
+11,026 cos  sin  .

Toto normální pole bylo používáno pro celou 1. etapu leteckého mapování v Českém masivu v letech 1960–1971 a umožnilo sestavení homogenního magnetického obrazu.

První etapa aeromagnetického (a aeroradiometrického) mapování v měřítku 1 : 25 000 trvala 12 let (měřilo se také v Karpatech) a byla ukončena v roce 1971 téměř úplným zmapováním Českého masivu na území České republiky. Měření bylo postupně zpracováváno po regionálních oblastech a je obsaženo ve dvaceti závěrečných zprávách Ústavu užité geofyziky (nyní Geofyziky Brno). Zprávy o leteckém měření obsahují kolekce map profilů a izanomál T po listech 1 : 25 000 či 1 : 50 000 systému S 1952 s podrobnou geologickou interpretací zjištěných aeromagnetických a aeroradiometrických anomálií. Pro regionální geofyzikální a geologické úkoly v dalších letech byly po roce 1972 konstruovány mapy izanomál v měřítkách 1 : 100 000, 1 : 200 000 a další odvozené magnetické mapy v měřítkách 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000.

V roce 1976 začala druhá etapa leteckého mapování Československa v měřítku 1 : 25 000. Postupně byly vybírány regionální oblasti hlavně z hlediska zjištění nových informací z aerogamaspektrometrie. Hlavními rysy druhé etapy letecké geofyziky bylo gamaspektrometrické měření, magnetické mapování přesným protonovým magnetometrem, postupný přechod k elektronické navigaci a důsledné zavedení moderní výpočetní techniky do zpracování digitálních naměřených dat. Izoliniové provedení výstupu mapování s vykreslením na počítači v měřítku 1 : 25 000 či 1 : 50 000 bylo již zcela zautomatizováno. V rámci druhé etapy leteckého mapování byly v Českém masivu od roku 1976 proměřeny rozsáhlé regionální oblasti krystalinika, zahrnující zhruba dvě třetiny plochy Českého masivu. Druhá etapa leteckého mapování České republiky není dosud ukončena.

Realizace rozsáhlých podrobných aeromagnetických mapovacích prací umožnila sestavit řadu odvozených magnetických map. K nejdůležitějším náleží magnetická mapa České republiky v měřítku 1 : 500 000 ve formě izanomál T (Z). Zvolený základní interval izolinií po 25 nT zde dostatečně přesně zachycuje průběh magnetického pole.

Předkládaná mapa 1 : 500 000 vznikla z meziměřítka 1 : 200 000, do kterého byly generalizovány výsledky aeromagnetického mapování 1. etapy z let 1960–1971. Nejstarší, málo kvalitní měření z roku 1960 byla nahrazena výsledky měření z druhé etapy. Pouze na malých plochách na JV od Prahy zůstalo mapování z roku 1960. Údaje získané v druhé etapě byly použity k sestavení výsledné mapy 1 : 500 000 také v oblasti jižních Čech, kde kvalitou podstatně překonaly měření starší aparaturou ASG-25. Výsledky z roku 1961 a částečně i z roku 1962 (ASG-25) jsou jedinými magnetickými podklady ve středních a částečně i v jižních Čechách. Magnetický obraz je zde znázorněn s menší přesností, zejména v areálech anomálního pole s amplitudami pod 50 nT. Při porovnání aeromagnetického mapování v 1. etapě s novější aparaturou ASG-49 (od roku 1963) s oblastmi proměřenými v druhé etapě protonovým magnetometrem se ukázalo, že pro přehledné měřítko zobrazení izanomál T je informace z obou etap měření na stejné úrovni. Přesnější měření druhé etapy mělo metodickou nevýhodu v používání nejednotného normálního pole v jednotlivých mapovaných oblastech a příliš detailní interval izolinií po 10 nT v nižších anomálních hodnotách. Naproti tomu měření 1. etapy mělo stálé normální pole a optimální interval izolinií 25 nT. Proto jako základ magnetického obrazu mapy 1 : 500 000 byly vzaty výsledky měření 1. etapy, revidované a doplněné výsledky etapy druhé.

Letecké mapování v měřítku 1 : 25 000, které chybělo na menších plochách, bylo doplněno plošným pozemním magnetickým měřením Z-složky či nověji měřením totálního vektoru. Měřením Z-složky byl magnetický obraz doplněn v části Krušných hor (Pokorný et al. 1970), v Krkonoších (Šalanský 1964) a na Šumavě (Hron 1966). Rozhodující význam měla pozemní regionální magnetometrie na celé jihovýchodní Moravě, kam již letecké mapování 1 : 25 000 nezasáhlo. V tomto regionu byla dána přednost pozemnímu měření vysoké přesnosti (Man 1961, 1965) před málo přesným aeromagnetickým mapováním 1 : 200 000 z let 1957 a 1958.

Jiná situace nastala na severovýchodní Moravě, kde pozemní magnetické mapování mělo menší přesnost, a proto byl zde magnetický obraz převzat z aeromagnetického mapování v měřítku 1 : 200 000. V překrytu na východní Moravě bylo letecké měření revidováno měřením pozemním.

V České republice zůstalo magneticky nezmapováno jen několik menších ploch   magneticky silně uměle porušené území centrální části severočeské terciérní pánve a dále průmyslová aglomerace hlavního města Prahy. Tyto plochy zůstávají na magnetické mapě bílé. Jinak nebyla zmapována (v měřítku 1 : 25 000) malá území v severních a západních Čechách, kde byl magnetický obraz doplněn výsledky měření v měřítku 1 : 200 000. Nemapované malé úseky podél státních hranic jsou postupně zpracovávány v rámci edice geofyzikálních map 1 : 25 000. V měřítku 1 : 500 000 jde o zanedbatelné plochy.

Z toho vyplývá, že bylo třeba do jednotného magnetického izoliniového obrazu napojit měření z různých období a vedle měření leteckých použít i pozemní měření Z-složky. Hlavním základem mapy 1 : 500 000 bylo měření 1. etapy s jednotným normálním polem.

Jednotné normální pole bylo původně graficky stanoveno pro nejstarší aeromagnetické mapování v měřítku 1 : 200 000 v Geofyzikálním ústavu ČSAV V. Buchou. Je zobrazeno ve starší magnetické mapě Československa (Man 1966). Později byl stanoven pro toto normální pole vzorec (uvedený výše). Pozemní měření užívala pro každé území vlastní normální pole, odvozované statisticky z naměřených hodnot po odečtení normálního šířkového gradientu Z-složky geomagnetického pole. Na styku leteckých a pozemních měření byly izolinie pozemního měření lineárně posunuty o takovou hodnotu, aby se co nejméně lišily od hodnot izanomál měření leteckého.

Obdobně tomu bylo při napojení měření obou etap leteckého mapování v měřítku 1 : 25 000, v němž izanomály měření novějšího, interpolované po 25 nT, byly posunutím o určitou hodnotu co nejvíce přiblíženy izanomálám v 1. etapě. Podobně bez problémů bylo napojeno letecké měření 1 : 200 000 s měřením 1 : 25 000 a měřením pozemním.

Z uvedených faktů vyplývá, že předložená mapa 1 : 500 000 nepředstavuje přesný homogenní magnetický obraz. Je to nejhomogennější a nejpodrobnější magnetické zobrazení České republiky, jaké lze za dané prozkoumanosti sestavit. Pro získání exaktního homogenního magnetického obrazu by bylo třeba vynaložit značné prostředky na renovaci sítě opěrných magnetických bodů a znovu proměřit síť opěrných aeromagnetických profilů na celém území České republiky. Kromě toho by bylo nutné provést nákladné zmapování rozsáhlých území na Moravě, kde chybí mapování v měřítku 1 : 25 000. I přes značné prostředky, které by taková renovace magnetického obrazu vyžadovala, lze oprávněně pochybovat o tom, že by se celkový magnetický obraz, reprezentovaný předkládanou mapou, nějak výrazně změnil ve prospěch většího objemu geologických informací. Magnetická mapa České republiky 1 : 500 000 představuje jen minimálně generalizovaný obraz izanomál původního mapování v měřítku 1 : 25 000; obsahuje tedy geologickou informaci nejen o větších magnetizovaných povrchových a podpovrchových geologických objektech, ale charakterizuje magneticky všechny hlavní i dílčí geologické jednotky České republiky a podává podrobné informace o geologických magnetizovaných objektech nejen v měřítku mapy, ale i pro měřítko podrobnější.

Schematická gravimetrická mapa v měřítku 1 : 2 000 000 ukazuje vztahy regionálních tíhových a magnetických struktur.

Jednou z interpretačních magnetických map je mapa geo-logických zdrojů magnetických anomálií Českého masivu. Vznikla v rámci sestavování geofyzikálních podkladů pro úkol prognózního ocenění rudonosnosti Českého masivu (Vacek et al. 1983). Ve schematickém provedení je zařazena do této publikace v měřítku 1 : 1 000 000 (příloha 1). Zachycuje tehdejší stav interpretace, která však v průběhu dalších let nedoznala podstatnějších změn.

MAGNETICKÝ OBRAZ ČESKÉ REPUBLIKY

Velmi pestrý magnetický obraz je vytvářen souhrnným účinkem anomálií lokální a regionální povahy. Regionální anomálie jsou v hrubém magnetickém obrazu zachyceny již ve starších publikovaných přehledných mapách Československa (Man 1963, 1966). Z aeromagnetických měření v měřítku 1 : 25 000 byla konstruována odvozená magnetická mapa pro hladinu 950 m (Pokorný - Šťovíčková - Beneš 1985), která rovněž vystihuje rozložení regionálních magnetických anomálií. Rozdělení území České republiky podle charakteru anomálního magnetického pole lze učinit zejména podle rozšíření regionálních anomálií. Dalším kritériem může být amplituda anomálií, jejich hustota a uspořádání do směrových systémů. Rozložení regionálních anomálií je dáno rozsáhlými magnetizovanými soubory převážně v hlubší geologické stavbě.

Nejrozsáhlejší magnetickou strukturou je moravská regionální anomálie, zjištěná a okonturovaná již starým magnetickým mapováním na Moravě a interpretovaná Běhoun kem (1957). Další magnetické anomálie regionálních rozměrů popisují a interpretují z přehledného aeromagnetického mapování Man s Mašínem (1967). U regionální anomálie moravské, v tepelském krystaliniku, v české křídové pánvi na Lounsku a v podkrkonošské pánvi se předpokládají zdroje hlubší než 5 km. V nejhrubším dělení se území České republiky skládá z regionálních magnetických oblastí kladně a záporně porušených. U nich lze najít převážně kladnou korelaci s kladnými či zápornými tíhovými oblastmi. Kladné magnetické areály koincidují s regionálními kladnými areály Bouguerových anomálií v blocích tepelsko-barrandienském, moravském, slezském, labsko-broumovském a železnohorském. Jde o jednotky s menší mocností kůry i granitické vrstvy. Tyto oblasti mají hojný bazický vulkanismus a plutonismus, což je hlavní příčina zvýšených středních hustot i magnetizace. Podobně tíhově záporný blok moldanubika s velkou mocností kůry a s rozsáhlým granitoidním plutonismem koreluje s celkově záporným magnetickým polem.

Záporná korelace magnetického a tíhového pole je patrná v blocích krušnohorském a krkonošském. Tíhové pole je výrazně záporné, zatímco magnetický obraz poskytuje slabě kladné hodnoty s četnými lokálními extrémy vyvolanými paleo- a neovulkanity. Tato geofyzikální charakteristika odpovídá hlubší stavbě obou bloků. Je v nich nejmenší mocnost kůry, ale mají největší mocnost granitické vrstvy s rozsáhlými granitoidními komplexy. Podobná situace je v oblasti moldanubických granulitových komplexů.

Kladné regionální magnetické anomálie jsou způsobeny jak zdroji v hlubší stavbě, tak mělkými až povrchovými zdroji, které korelují s jejich vymezením v geologických mapách. Kladná regionální anomálie v Krušných horách je způsobena magnetizovanými komplexy v hlubší stavbě. Podobně v magneticky kladné anomální oblasti se nachází lugikum se silezikem. Také rozsáhlá kladná anomálie v západomoravském krystaliniku se středem zhruba u Moravského Krumlova je souhrnným účinkem jednotlivých částí rozsáhlého skrytého bazického komplexu, které vycházejí místy na povrch (západomoravský astenokon).

Větší anomálie s připovrchovými až povrchovými zdroji vystupují v tepelsko-barrandienském proterozoiku a zhruba sledují rozšíření paleovulkanitů svrchního proterozoika (spilitové pruhy). Podobně je tomu se středočeskou magnetickou anomálií, vyvolanou rozlehlými bazickými tělesy, částečně asimilovanými mladšími hercynskými granitoidními intruzemi středočeského plutonu. Náleží sem také oblast kutnohorského krystalinika a Železných hor s rozsáhlými anomálními pásmy, způsobenými bazickými intruzivními a efuzivními komplexy.

Regionální areály záporných hodnot magnetického pole jednak lemují jako doprovodná minima kladná anomální pásma, jednak se v nich nacházejí rozsáhlé nemagnetické sedimentární soubory a granitoidní masivy (centrální moldanubický pluton). V celkovém rozložení hodnot magnetického pole převládají mírné záporné hodnoty. Ukazuje to na správně zvolenou hladinu normálního pole.

Přínosem předložené magnetické mapy v měřítku 1 : 500 000 je zvláště zaznamenání velkého počtu lokálních anomálií těsně spjatých s povrchovými či mělkými geologickými objekty. Leteckým mapováním České republiky v měřítku 1 : 25 000 z let 1960–1971 bylo okonturováno přibližně 3 000 lokálních anomálií, z nichž bylo 2 000 geologicky interpretováno ve zprávách Geofyziky Brno (Ústav užité geofyziky). Zbytek anomálií byl vyhodnocen v rámci větších magnetických struktur s převážně stejnými geologickými příčinami. Letecké geofyzikální mapování druhé etapy v podstatě počet anomálií nerozšířilo, spíše anomálie přesněji ohraničilo a lokalizovalo. Podstatný byl také přínos v prohloubení geologické interpretace četných anomálií povrchového původu.

Lokální anomálie se často navzájem spojují do protažených anomálních pásem, které byly označeny regionálními magnetickými strukturami či zónami (Šalanský 1983). Takových magnetických lineárních pásem regionálních rozměrů bylo popsáno v Českém masivu 149 a jejich počet lze rozšířit o několik dalších z novější etapy aeromagnetického mapování. U většiny těchto magnetických struktur a zón došlo k poznání geologické příčiny na základě podrobnějšího pozemního výzkumu a zejména z měření magnetických vlastností hornin v anomálních areálech. Jen malá část regionálních struktur zůstává neobjasněna v oblastech mocnějšího platformního pokryvu. V leteckém měření mohly být indikovány anomálie s délkou 200–300 m a s amplitudou necelých 50 nT. Při nutné generalizaci při sestavování magnetické mapy v měřítku 1 : 500 000 byly na sebe navazující drobné anomálie propojeny do větších celků. V případě drobných izolovaných anomálií však muselo dojít k jejich vypuštění. Výsledky novějšího aeromagnetického mapování po roce 1976 umožnily přesnější ohraničení anomálií nízkých amplitud (do 50 nT). Z porovnání rozmístění magnetických anomálií s geologickou situací je patrné, že největší četnost anomálií je vázána na povrchové zdroje v odkrytých územích vulkanických i sedimentárně- vulkanických komplexů, v oblastech bazických intruzivních masivů a v pestrých částech krystalinika. Naopak jednotvárné sedimentární komplexy a většina areálů hercynských granitoidů má nedostatek anomálií zachytitelných leteckou metodikou.

U anomálií převládá lineární protažený tvar, charakteristický pro anomálie stratiformního původu či vázané na zlomové nebo mylonitové struktury. Četné lineární anomálie ve vulkanicko-sedimentárních komplexech vymezují subvulkanické formy, pravé a ložní žíly. V různých geologických jednotkách jsou zastoupeny i izometrické a obloukové anomálie, vymezující vulkanická či subvulkanická tělesa a magnetizované části intruzivních komplexů. Velmi typické anomálie malých rozměrů, v přehledné magnetické mapě nezachytitelné, vytvářejí vulkanické komíny bazických neovulkanitů. Výjimečně se vyskytují anomálie ringového typu (Šalanský 1989). Magnetické anomálie nepravidelných tvarů jsou zejména v oblastech reliktů subhorizontálně uložených magnetizovaných souvrství nebo lávových příkrovů. Setkáváme se s nimi také v oblastech metamorfovaných ostrovů, v jejichž okolí indikují asimilované zbytky ostrovních hornin v granitoidech. Nejsložitější je morfologie na území neovulkanitů Doupovských hor a Českého středohoří a také v bohatě diferencovaných intruzivních komplexech (např. brněnský masiv).

Amplitudy anomálie v Českém masívu jsou velmi pro-měnlivé   od prvních desítek do tisíců nT. U povrchových anomálií jsou maxima z pozemních měření mnohonásobně vyšší. Četné jsou anomálie s amplitudami leteckého měření kolem 100 nT. Hodnoty nad 100 nT zabírají ještě velké plochy v některých magnetických regionálních strukturách (středočeská magnetická anomálie, regionální magnetická struktura železnohorská, brněnský masiv aj.). V těchto areálech se setkáme s ojedinělými anomáliemi s maximy přes 1 000 nT. V České republice vykazuje největší maximum (8 000 nT) letecky naměřená anomálie v centrální části Doupovských hor. Ještě ve výšce 500 m nad terénem (vyšší hladina měření) dosahuje amplituda přes 1 000 nT.

Seznam zpráv s podklady použitými pro sestavení magnetické mapy České republiky v měřítku 1 : 500 000 a výběr literatury k interpretaci magnetických anomálií

Seznam obsahuje všechny zprávy o leteckém geofyzikálním mapování se soubory magnetických map v měřítkách 1 : 25 000 a 1 : 50 000. Tyto mapy sloužily jako výchozí podklady pro sestavení meziměřítek 1 : 100 000 a 1 : 200 000 (generalizované mapy). Z posledních map již vznikla výsledná mapa 1 : 500 000 bez dalšího zjednodušení průběhu a hustoty izolinií. Dále seznam obsahuje zprávy o pozemních měřeních, která byla v důsledku absence leteckého mapování v měřítku 1 : 25 000 rovněž využita pro definitivní magnetický obraz 1 : 500 000. Některé starší zprávy nebyly použity pro konečnou magnetickou mapu vzhledem k důvodům uvedeným již v úvodu tohoto textu. Starší geofyzikální zprávy mají však význam kvůli prioritě geologické interpretace většiny zjištěných anomálií. Do seznamu jsou rovněž zahrnuty zprávy o přehledném mapování Československa v letech 1957–1959. Z nich byly pro sestavení map v měřítku 1 : 500 000 použity podklady z území severovýchodní Moravy a malých úseků v Čechách, kde z různých důvodů nemohlo být později uskutečněno podrobnější a přesnější měření.

Do literatury jsou zahrnuty vybrané publikované práce, které mají význam pro geologickou interpretaci aeromanetických měření na větších územích a dále práce obsahující důležité technické a metodické údaje o leteckém geofyzikálním mapování v Československu. Do seznamu nejsou zahrnuty textové vysvětlivky ke geofyzikálním mapám 1 : 25 000 České republiky, které obsahují magnetické mapy a jejich interpretaci. V období 1973 1991 bylo zpracováno v rámci geofyzikální mapové edice 1 : 25 000 přibližně 200 listů z České republiky v systému JSTK. V edici geofyzikálních map 1 : 50 000 bylo do konce roku 1995 zpracováno přibližně 160 listů, které rovněž obsahují magnetické mapy ve formě izanomál v měřítku 1 : 100 000 a magnetické indikace v měřítku 1 : 50 000.

LITERATURA

Běhounek, R. (1957): Magnetický a gravimetrický průzkum na Moravě. – Sbor. Ústř. Úst. geol., odd. Geol., 23, 299–319. Praha.

Blížkovský, M. et al. (1988): Linear structures in the Czechoslovak part of the Bohemian Massif derived from geophysical data. – Věst. Ústř. Úst. geol., 63, 5, 275–290. Praha.

Blížkovský, M. - Pokorný, L. - Weiss, J. (1978): Structural scheme of the Bohemian Massif based on geophysical data. – Věst. Ústř. Úst. geol., 50, 1–8. Praha.

Bucha, V. - Blížkovský, M. et al. (1994): Crustal structure of the Bohemian Massif and the West Carpathians. – Academia. Springer Verlag.

Dědáček, K. et al. (1984): Letecký geofyzikální výzkum Železných hor a jejich okolí. – MS Geofond. Praha.

– (1985): Letecký geofyzikální výzkum jižní časti středočeského plutonu a přilehlé části moldanubika. – MS Geofond. Praha.

– (1986): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace západních Čech. – MS Geofond. Praha.

– (1987): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace orlického a jesenického podhůří. – MS Geofond. Praha.

– (1988): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace severovýchodní části tepelsko-barrandienské zóny. I. část. – MS     Geofond. Praha.

– (1989): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace střední Moravy. – MS Geofond. Praha.

– (1990): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace jihozápadní Moravy. – MS Geofond. Praha.

– (1991): Letecký geofyzikální výzkum a geologická interpretace jihozápadní Moravy. II. část (Jindřichohradecko). – MS Geofond. Praha.

Gnojek, I. - Dědáček, K. (1980): Technická zpráva o leteckém geofyzikálním průzkumu oblasti Jeseníků. – MS Geofond. Praha.

Gnojek, I. - Lejsková, L. - Obstová, V. (1982): Letecká magnetometrie a gama spektrometrie čistecko-jesenického masívu a východního výběžku dyjského masívu. – MS Geofond. Praha.

Gnojek, I. - Obstová, V. (1976): Technická zpráva o leteckém geofyzikálním průzkumu středočeské oblasti prováděném v období březen-červenec 1976. – MS Geofond. Praha.

– (1978): Technická zpráva o leteckém geofyzikálním průzkumu širšího okolí štěnovického masívu provedeném v roce 1977. –  MS Geofond. Praha.

Gruntorád, J. et al. (1977): Geophysical research of the Jeseníky Mts. – Univerzita Karlova, 1 162. Praha.

Holubec, J. (1990): Struktura Českého masívu. – Ústř. úst. geol. Praha.

Hron, J. (1966): Šumava. Pravý břeh Vltavy. Plošná pozemní magnetometrie. – MS Geofond. Praha.

Ibrmajer, J. (1963): Přehledná gravimetrická mapa ČSSR. Mapa úplných Bouguerových izanomál. – Ústř. úst. geol. Praha

Ibrmajer, J. - Suk, M. et al. (1989): Geofyzikální obraz ČSSR. – Ústř. úst. geol. Praha

Jelen, M. - Mašín, J. et al. (1957): Letecká magnetická a radio- metrická mapa ČSR 1 : 200 000. Zpráva za rok 1957. –  MS Geofond. Praha.

– (1958): Letecká magnetická a radiometrická mapa ČSR 1 : 200 000. Zpráva za rok 1958. – MS Geofond. Praha.

Jelen, M. - Mašín, J. et al. (1959): Aeromagnetische Kartierung in Nordostböhmen. – Geofys. Sbor., 113, 267–280. Praha

Man, O. (1961): Závěrečná zpráva o magnetickém průzkumu MND v roce 1961. – MS Geofyzika. Brno.

– (1963): Přehledná aeromagnetická mapa ČSSR. Mapa izanomál totální intenzity 1 : 500 000. – Ústř. úst. geol. Praha.

– (1965): Zpráva o geomagnetickém průzkumu v oblasti Kojetín, Vyškov, Uherské Hradiště, Gottwaldov. – MS Geofyzika. Brno.

– (1966): Aeromagnetic map of Czechoslovakia, map of total intenzity contours, 1 : 1 000 000. – Ústř. úst. geol. Praha.

Man, O. - Mašín, J. (1967): Regional aeromagnetic measurements in Czechoslovakia. – Stud. geophys. geod., 11, 361–363. Praha.

Mašín, J. - Jelen, M. et al. (1961): Zpráva o leteckém geofyzikálním měření v roce 1960. Kolín-Čáslav, Svratka, Havlíčko-brodsko, Jihlavsko. – MS Geofond. Praha.

Máška, M. - Šalanský, K. - Matolín, M. (1962): Detailní letecké geofyzikální mapování v měřítku 1 : 25 000. I. Železné hory. – MS Geofond. Praha.

– (1963): Zpráva o leteckém geofyzikálním mapování v roce 1961. II. Oblast od středního Polabí k Posázaví. – MS Geofond. Praha.

Orel, P. - Šalanský, K. (1969): Letecké geofyzikální mapování na severní Moravě a ve Slezsku. – Čas. Slez. Muz., Sér. A, XVIII, 183–197. Opava.

– (1970): Letecké geofyzikální mapování na severní Moravě a ve Slezsku. 2. část. Výsledky geologické interpretace. – Čas. Slez. Muz., Sér. A, XIX, 1–18. Opava.

Pokorný, L. (1986): Regionální geomagnetické anomálie bohemika a jejich geologický význam. Sborník ze semináře Interpretace geofyzikálních dat. – Geofyzika. Brno.

Pokorný, L. et al. (1970): Geofyzikální výzkum v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa. – MS Geofond. Praha.

Pokorný, L. - Polanský, J. - Šťovíčková, N. (1970): Evidence of the deep segmented structure of the Bohemian Massif based on geophysical data. – Sbor. geol. Věd, užitá Geofyz., 9, 7–18. Praha.

Pokorný, L. - Šalanský, K. - Gnojek, I. (1972): Letecké geofyzikální mapování. X. Západní Čechy. – MS Geofond. Praha.

Pokorný, L. - Šťovíčková, N. - Beneš, L. (1985): Geofyzikálně indikované zlomové struktury Českého masívu a jejich význam pro metalogenezi. –  Sbor. geol. Věd, užitá Geofyz., 19, 127–146. Praha.

Suk, M. et al. (1984): Geological history of the territory of the Czech Socialist Republic. – Ústř. úst. geol. Praha.

Šalanský, K. (1964): Regionální magnetometrie v Krkonoších a východní části Jizerských hor. – Práce Mus., Sér. A, 6, 3–45. Hradec Králové.

– (1966): Stav leteckého geofyzikálního měření v Československu. – Geol. Průzk., 5, 149–150. Praha.

– (1969): Normální geomagnetické pole totálního vektoru v českých zemích. – Geol. Průzk., 9, 272–274. Praha.

– (1969): Perspektivy aeromagnetických měření. – Geol. Průzk., 1, 11–14. Praha.

– (1971): Výsledky leteckého geofyzikálního mapování v severovýchodních Čechách (1. část – Území mezi Krkonošemi a Železnými horami). – Acta Mus. reginaehradec., Sér. A, 9, 3–24. Hradec Králové.

– (1971): Výsledky leteckého geofyzikálního mapování v severovýchodních Čechách. 2. část.  – Acta Mus. reginaehradec. Sér. A, XII, 5–26. Hradec Králové.

– (1972): Některé výsledky podrobného aerogeofyzikálního měření (1 : 25 000) v území mezi Brnem a Žďárem nad Sázavou. – Sbor. geol. Věd, užitá Geofyz., 10, 63–73. Praha.

– (1975): Výsledky aeromagnetometrie na Příbramsku. – Sbor. geol. Věd, užitá Geofyz., 13, 21–42. Praha.

– (1977a): Letecké geofyzikální mapování. XVIII. Severní Čechy. Technická zpráva. – MS Geofond. Praha.

– (1977b): Letecké geofyzikální mapování. XIX. Severozápadní Čechy-severní část. – MS Geofond. Praha.

– (1979): Aeromagnetické a aeroradiometrické mapy ČSSR a jejich geologický výklad. Postgraduální kurs zpracování geofyzikálních dat a číslicové techniky. –MS Mat. fyz. fak. Univ. Karl. Praha.

– (1983): Regionální magnetické struktury Českého masívu na území ČSR. – Věst. Ústř. Úst. geol., 58, 5, 275–286. Praha.

– (1988): Magnetické mapy ČSR. Sborník referátů III. odborného semináře Interpretace geofyzikálních dat. – Geofyzika. Brno.

– (1989): Geofyzikální indikace cirkulárních struktur Českého masívu. – Geol. Průzk., 10, 301–304. Praha.

Šalanský, K. et al. (1989): Geofyzikální podklady pro metalogenetický výzkum Českého masívu. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Dvořák, J. - Manová, M. (1970): Zpráva o leteckém geofyzikálním mapování. IX. Střední Morava.  – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Gnojek, I. (197): Letecké geofyzikální mapování. XI. Příbramsko. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Manová, M. (1967): Letecké geofyzikální mapování. VI. Severovýchodní Čechy. – MS Geofond. Praha.

– (1973): Letecké geofyzikální mapování. XII. Střední Čechy. – MS Geofond. Praha.

– (1974): Letecké geofyzikální mapování. XIII. Jihozápadní Čechy. – MS Geofond. Praha.

– (1976): Letecké geofyzikální mapování. XIV. Šumava. – MS Geofond. Praha.

– (1976): Letecké geofyzikální mapování. XV. Jihozápadní Morava. – MS Geofond. Praha.

– (1977): Letecké geofyzikální mapování. XVII. Hrubý Jeseník. – MS Geofond. Praha.

– (1977): Letecké geofyzikální mapování. XX. Severozápadní Čechy-jižní část. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Manová, M. - Jelen, M. (1969): Letecké geofyzikální mapování. VIII. Východní Čechy. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Orel, P. - Manová, M. (1968): Zpráva o leteckém geofyzikálním měření v roce 1964–1965. VII. Severní Morava. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Weiss, J. - Manová, M. et al. (1964): Zpráva o leteckém geofyzikálním měření v roce 1963. IV. Území Brno-Žďár nad Sázavou. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Zemánek, V. - Manová, M. et al. (1966): Letecké geofyzikální mapování. V. Jižní Čechy. – MS Geofond. Praha.

Šalanský, K. - Zemánek, V. - Řeháčková, M. (1963): Zpráva o leteckém geofyzikálním měření v roce 1961. III. Pelhřimovsko. – MS Geofond. Praha.

Šťovíčková, N. - Pospíšil, M. (1988): Geologická a petrofyzikál- ní interpretace nového aerogeofyzikálního mapování v oblasti orlického a jesenického podhůří. – Sbor. referátů III. odborného semináře Interpretace geofyzikálnch dat. – Geofyzika. Brno.

Vacek, J. et al. (1983): Přehledné prognózní ocenění rudonosnosti Českého masívu. – MS Geofond. Praha.

Zemánek, V. (1966): Interpretace magnetických anomálií v hum- polecké a obrataňské oblasti moldanubika. – Sbor. geol. Věd, užitá Geofyz., 6, 125 153. Praha.

Zoubek, V. (1988): Precambrian in younger fold belts. European Variscides, the Carpathians and Balkans. –  John Wiley and Sons. New York.

HISTORY OF MAGNETIC MAPPING AND THE MAP CONSTRUCTION

Since the end of the year 1950, extensive aeromagnetic measurements covering almost all of the territory of the former Czechoslovak Republic have been performed. First, in 1957 1959 there was the nation-wide mapping to a scale of 1 : 200 000, resulting in a set of general aeromagnetic maps of profiles and T isanomales. The maps were published by the Geological Survey in Prague in 1965, at the same time as the gravity and radiometric maps at the same scale. The geophysical maps completed the general geological maps. The aeromagnetic maps by Mašín J. and Jelen M. from the Applied Geophysics Office in Brno served as the base for the construction of derived maps of isanomales to scales of 1 : 500 000 and 1 : 1 000 000 (Man 1963, 1966), which were published by the Geological Survey as well. The derived maps also incorporated results of more-detailed airborne measurements to scale of 1 : 25 000 and results of a precise regional ground surveying in southern Moravia (Man 1961). The magnetic pattern was improved in this way. The general aeromagnetic maps from 1957 1959 were not of equal accuracy. Regions with larger and more magnetically pronounced anomalies were recorded satisfacto-rily. Moreover, the Soviet instrument ASG-25 was not suitable for some regions. The record of the geomagnetic field with the maximum anomalies below 100 nT was not obtained in requiring accuracy and remained uncertain in many parts of the Bohemian Massif and in the mountainous West Carpathians as well. Therefore, in the case of southeastern Moravia, the magnetic image from the ground mea-surements for the Z-component was preferred for the construction of the magnetic map at a scale of 1 : 500 000 (Man 1963).

The first period of airborne geophysical mapping of the Bohemian Massif to a scale of 1 : 25 000 started in 1960. The results, dated from 1960 1962, were not satisfactory because of the use of the ASG-25 instrument with a mean error of 35 nT in a low anomaly environment and 70 nT in a more pronounced. The major insufficiency of the older instrument was its extreme course sometimes reaching several hundreds of nT in one hour (Jelen et al. 1959). In 1961, some methodological changes for quality improvement were introduced into the mapping and data processing. The transversal interrelated profiles were more frequent and connected with the renovated network of state magnetic points. Thanks to these measure, the mean error decreased to 20 nT in lowly magnetically disturbed regions and since the year 1961 the aeromagnetic measurements have been satisfactory. In 1963 a new airborne instrument, ASG-49, was introduced. The flux-gate type magnetometer had a higher accuracy with a mean error below 10 nT in mildly magnetically disturbed areas. The higher accuracy of measurement was also due to almost negligible magnetometer course of only about 5 nT per hour. The quality of the resulting maps to a scale of 1 : 25 000 was then mostly influenced by the accuracy of the ground connection of transversal airborne profiles, and particularly by the accuracy of the data of magnetic points in the state network. The points served to conversion of the measured relative values to the absolute ones. The anomaly values were obtained by the subtraction of the normal field, which has a formula as follows (Šalanský 1969):

Tn 1958.0 = 45.976 sin  + 16.583 cos  cos  +

+ 11.026 cos  sin  .

This normal field had been used during the whole first period of airborne mapping of the Bohemian Massif and made it possible to construct a homogeneous magnetic image.

The first period of the aeromagnetic and radiometric mapping to a scale of 1 : 25 000 took 12 years and was finished in 1971. Resulting magnetic maps have covered all the territory of the Czech Republic. Some measurements were done in the Carpathians. The data were consequently processed on regional basis and incorporated into twenty final research reports of the Applied Geophysics (later Geophysics) in Brno. The reports contain sets of maps of profiles and T isanomales to scales of 1 : 25 000 and 1 : 50 000 in the S 1952 system and also a detailed geological interpretation of distinguished magnetic and radiometric airborne anomalies. The maps of isanomales to scales of 1 : 100 000 and 1 : 200 000 were constructed for regional geological and geophysical projects after 1972. The same refers to the derived maps at scales of 1 : 500 000 and 1 : 1 000 000.

The second period of airborne mapping to a scale of 1 : 25 000 started in 1976. It was characterized by gamma-spectrometric measurements, magnetic mapping using a precise proton resonance magnetometer, the gradual transition to electronic navigation and by the modern computation of digital data. The maps of isolines were drawn by computer. New information was obtained by aerogamma-spectrometry in selected regions. The mapping of this period covered the crystalline basement on the area of about two thirds of the Czech Republic and it still continues.

The detailed and systematic aeromagnetic survey enabled a set of derived magnetic maps to be constructed. The geomagnetic map of the Czech Republic in the form of isanomales T (Z) at a scale of 1 : 500 000 belongs to the most important ones. The magnetic structures are well defined by a 25 nT interval of isanomales.

The map to a scale of 1 : 500 000 originated from the 1 : 200 000 interscale maps of the generalized anomaly field from the first period measurements (1960 1971). The results of the oldest measurements from 1960 were substituted by the measurements of the second period (1982), with the exception of small areas near Prague where the results of the mapping in 1960 were still used. The mea-surements of the second period were used in the construction of the resulting map of 1 : 500 000 also in the south Bohemian region. In this area their quality surmounted that of the former ASG-25 instrument measurements (1961 1962). The older data, however, represent the only magnetic materials in the central and partially also southern Bohemia. These areas have a magnetic image of a lower accuracy, especially in localities with an anomalous magnetic field with an amplitude below 50 nT.

Comparison of the results obtained after 1963 during the first period using the ASG-49 apparatus with those measured by proton magnetometer during the second one has shown that both provide a similar information for the general presentation of isanomales T to a scale of 1 : 500 000. The measurement of the second period was more precise, but a nonuniform normal field had to be used in individual areas and an interval for isanomales of 10 nT in lower anomaly values was too detailed. The measurement of the first period, on the ither hand, kept the constant normal field and optimum isanomale interval of 25 nT. The presented map is therefore based on the results of the first period revised and completed by the data of the second period. On some small areas not covered by the 1:25 000 measurement, the data were completed by ground magnetic measurements of the Z-component or more recently by a total vector. The magnetic image was completed this way in the Krušné hory Mts. (Pokorný at al. 1970), in Krkonoše Mts. (Šalanský 1964) and in the Šumava region (Hron 1966). The high quality ground measurement was performed in southeastern Moravia (Man 1961, 1965) and was preferred to an aeromagnetic survey dated from 1957 1958 at a scale of 1 : 200 000. The first magnetic map of Czecho-slovakia to a scale of 1 : 500 000 and 1 : 1 000 000 by Man (1963, 1966) fully used data from these ground measurements.

In northeastern Moravia, on the other hand, the ground magnetic measurement was not so precise and the magnetic image was recorded better by aeromagnetometry at a scale of 1 : 200 000. Some limited areas were not measured at all, e.g. in the central part of the North Bohemian coal basins or in industrial agglomerations of Prague. Other white places occur in northern and western Bohemia and along the frontier. They are being completed now within the framwork of 1:25 000 geophysical maps preparation. From all given above it follows that measurements of various periods, both the airborne and the ground ones, had to be incorporated to produce the uniform magnetic image. The map at a scale of 1 : 500 000 is based mainly on the data from the first period with the uniform normal field.

Originally this field was established graphically by V. Bucha from the Geophysical Institute of the Czech Academy of Sciences. It was presented in an older aeromagnetic mapping of Czechoslovakia of 1 : 200 000 scale (Man 1966). The formula given above was determined for this normal field later. The ground measurement used for each region a different normal field, statistically derived from measured values after the substraction of the normal latitude gradient in the Z-component of the geomagnetic field. At the contact of airborne and ground measurements, the isolines of the ground measurements were shifted linearly to a position approaching the values of the isanomales of the airborne measurement. In a similar way the measurements of both periods of airborne mapping of 1 : 25 000 scale were joined. The newer isanomales interpolated by 25 nT were shifted to approach the isanomales of the first period. The same method was used to link the airborne measurement to scales of 1 : 200 000 and 1 : 25 000 and also the ground measurement.

The presented map therefore does not represent an exact homogeneous magnetic image and it relates to the present stateart. For a precise homogeneous image, a renovation of the magnetic base network and new measurements of basic profiles around the whole territory of the Czech Republic would be necessary. Some parts of Moravia also need new mapping.

It is also questionable if the general magnetic image would be significantly improved after a new financially demanding survey.

The course of isanomales presented in the map were taken from the mapping of 1 : 25 000 scale and just slightly generalized. The map therefore contains both information on larger magnetized surface and subsurface geological bodies in the Czech Republic and magnetic characteristics of all regional geological units. The attached gravity map of 1 : 2 000 000 scale serves to correlate regional magnetic and gravity relations.

The map of geological sources of magnetic anomalies of the Bohemian Massif represents one of the interpretation magnetic maps. It has been elaborated during the preparation of geophysical data for the project of the evaluation of ore-bearing potential of the Bohemian Massif (Vacek et al. 1983). A schematic version of the map at a scale of 1:100 000 is attached to this publication (Appendix 1). It shows the interpretation of the time, but this has not changed much since.

THE MAGNETIC IMAGE OF THE CZECH REPUBLIC

The magnetic image of the Czech Republic is varied and changeable. It is the result of the superposition of local and regional magnetic anomalies. The regional anomalies were recorded yet on general maps of Czechoslovakia by Man, in 1963, 1966. Distribution of regional magnetic anomalies is shown also on the map at a level of 950 m based on aeromagnetic measurements of 1 : 25 000 scale (Pokorný - Štovíčková - Beneš 1985). The distribution of regional anomalies enabled the territory of the Czech Republic to be divided into several domains. Amplitude, density and the arrangement of anomalies are other criteria. The distribution of regional anomalies is given by magnetized sets of anomalies and their source comes from deeper structures.

The Moravian magnetic anomaly represents the largest structure. It was discovered and interpreted by Běhounek in 1957. Other major anomalies were described by Man and Mašín (1967). Sources deeper than 5 km were supposed for anomalies in Moravia, in the Teplá Crystalline Complex, in the North Bohemian Cretaceous basin around Louny and in the Carboniferous-Permian basin south of the Krkonoše Mts.

Magnetically the territory of the Czech Republic can be divided into two areas, disturbed positively or negatively. This division coincides with that given by the distribution of positive and negative gravity areas. The coincidence of positive magnetic and gravity areas is valid in the Teplá-Barrandian, Moravian, Silesian, Labe-Broumov and in the Železné hory Mts. units. Here the crustal and granitic layer thickness are smaller and basic volcanism and plutonism more widespread, which is the main cause of elevated mean density as well as magnetization. The coincidence of the negative magnetic and gravity areas is valid in the block of the Moldanubicum, for which a great thickness of the crust, large granitic plutons and higher metamorphism are characteristic. The negative correlation of magnetic and gravity fields is clear in the Krušné hory Mts. and in the Krkonoše Mts. blocks. The gravity field is highly negative, while the magnetic image shows low positive values with numerous local extremes caused by paleo- and neovolcanics. This geophysical characteristic relates to deeper structures of both units. The thickness of the crust is smaller here, but thickness of the granitic layer with light granitoid complexes is high. A similar situation is presumed in the Moldanubicum in areas of granulitic rocks.

The depth of the sources of positive anomalies can be very different. Some of them clearly contour surface geological bodies. The positive regional anomaly in the Krušné hory Mts. has a source in a deeper structure. The Lugicum and Silesicum belong to magnetically positive areas, too. The major positive anomaly in the crystalline of western Moravia, with its centre at the Moravský Krumlov locality, is related to a deeper basic complex called the Western Moravian astenokon.

A very pronounced group of anomalies of surface or subsurface origin occurs in Upper Proterozoic rocks, e.g. in the Teplá-Barrandian area. They follow volcanic belts. The Central Bohemian anomaly is related to large basic bodies, partly consumed by Variscan granitic rocks. Other similar anomaly belts exist at the northern edge of the Kutná Hora unit and in the Železné hory Mts. Their sources are in intrusive and extrusive basic rocks.

Larger areas of negative values of the magnetic field exist naturally at rim of positive anomaly zones or they cover nonmagnetic sedimentary complexes or granitoid massifs (e.g. the Central Moldanubian pluton). Mildly negative values prevail in the general distribution of values in the magnetic field. It shows that the level of the normal field level was right calculated.

The presented map contributed to the recognition of many local anomalies related to surface or shallow seated geological bodies. In 1960 1971, during the aeromagnetic mapping to a scale of 1 : 25 000, about 3 000 local anomalies were contoured, 2 000 of which were geologically interpreted and the results were incorporated into reports by the Applied Geophysics (Geophysics) in Brno. The remaining anomalies were interpreted in the framework of larger magnetic structures, usually with the same geological causes. The number of anomalies did not increase during the mapping of the second period but their contouring, location and geological interpretation were greatly improved.

Local anomalies join together to create elongated belts, described as regional magnetic structures or zones (Šalanský 1983). About 149 structures of this type were defined in the area of the Bohemian Massif. The geological causes of most of them were recognized with the aid of more detailed ground surveying, especially measurements of magnetic properties of rocks taken from anomaly localities. Some anomalies below the platform cover have yet to be interpreted.

The anomalies of an amplitude less than 50 nT at the length of 200 300 metres could still be recognized by airborne measurement. Local anomalies were joined and minor and isolated ones removed. A more precise contouring of anomalies of low amplitudes, up to 50 nT, was possible through the mapping after 1976. The distribution of magnetic anomalies on the geological map clearly shows that most are bounded by surface sources in the areas of uncovered volcanic or volcanosedimentary complexes, basic intrusive massifs and more varied series of basement rocks. On the contrary, the uniform sedimentary complexes and granitic rocks lack anomalies which could be recorded by an airborne technique.

The anomalies are mostly elongated or linear. It is due to their stratiform origin or because they are bounded by faults and mylonitic zones. In volcano-sedimentary complexes numerous linear anomalies delimit forms of subvolcanic bodies, dikes and sills. Isometric and arc shaped anomalies delineate volcanic or subvolcanic bodies and magnetized parts of intrusive complexes. A special type of anomalies occurs above volcanic chimneys of basic neovolcanics. Their size is small and they are not shown on the map. In the Bohemian Massif rarely occur also anomalies of a ring type (Šalanský 1989). Irregular anomalies are in areas of subhorizontal magnetized formation or lava sheets. They are known from the metamorphic Islet zone of Central Bohemia, too. The most complicated morphology of anomalies exists in neovolcanics of the Doupovské hory Mts. and in highly differentiated intrusive complexes like in the Brno Massif.

The anomalies of the Bohemian Massif greatly vary in amplitude, from the first tens up to several thousand of nT. The ground measurement exhibits a much higher extremes in the case of the surface anomalies. The anomalies determined by aeromagnetic measurements with an amplitude around 100 nT are frequent. The values above 100 nT cover large areas, as e.g. in the Central Bohemian, the Železné hory Mt. and Brno massif. Here anomalies with maxima over 1 000 nT are rare. The highest value 8 000 nT in the Czech Republic reached the anomaly in central parts of neovolcanics in the Doupovské hory Mts. The anomaly was discovered by aeromagnetometry, and it has an amplitude over 1 000 nT even at a height of 500 meters.

Literature related to the construction of the map and to the interpretation of magnetic anomalies