Fotografie: Pavel Hanžl 

Přestože matečná hornina diamantů – kimberlit – byla objevena teprve roku 1870 v jižní Africe, jsou dnes kimberlity známy ze všech kontinentů. Jen malá část z nich však obsahuje diamanty a ještě menší část tvoří ekonomicky zajímavé ložisko. Jedním z takových míst je Mirnyj – město, které vyrůstá od roku 1959 kolem diamantonosné „trubky“ Mir uprostřed Sibiře.

Kimberlit je alkalická ultramafická hornina, která obvykle jako brekcie vyplňuje žíly a válcovité sopouchy. Diamantonosné kimberlity jsou vázány na staré kontinentální štíty a jsou velmi rozdílného stáří. Na zemský povrch se kimberlity dostávají z hloubek kolem 250 km rychlostí okolo 70 km/hod. Právě tato – geologicky extrémě vysoká – rychlost výstupu je důvodem zachování diamantů, ale také xenolitů, které reprezentují horniny zemského pláště a pro geology jsou často cennější než vlastní diamant.

Sibiřské diamanty se nacházejí v kimberlitech paleozoického a mesozoického stáří, které jsou vázány na sibiřskou platformu mezi Anabarským a Aldanským štítem. Sibiřské diamanty byly objeveny na Stalinovu objednávku, díky V. S. Sobolevovi, který ve třicátých letech 20. století přirovnal Sibiř k jihoafrickému štítu. První expedice v roce 1947 byla neúspěšná, ale již další expedice v roce 1949 našla diamanty v náplavech řeky Viljuj. Zpočátku ruští geologové předpokládali, že diamanty jsou svázány s bazaltovými výlevy – trappy. Následně však zjistili, že diamanty jsou doprovázeny krvavě červenými granáty – pyropy, které lze šlichováním daleko lépe stopovat a to byl zásadní krok k objevení kimberlitové „trubky“ Mir v roce 1955. V oblasti je dnes známo kolem 400 kimberlitových sopouchů a mnohé další jsou skryty pod mesozoickými bazaltovými výlevy.

Pozn. Zájemcům o diamanty doporučujeme navštívit dvě pěkné webové stránky:
http://www.amnh.org/exhibitions/diamonds/world.html
http://edwardjayepstein.com/diamond/prologue.htm

Fotografie

Kliknutím na text vyvoláte v levém okně příslušnou fotografii

Foto 1  Jámový lom těžící svrchně devonský kimberlitový sopouch Mir. V době naší návštěvy v létě 1989 byla těžební jáma hluboká 430 m, o průměru 500 m při povrchu a 200 m dole.

Foto 2  Pohled na svrchní část těženého ložiska.

Foto 3  Zatopená báze těžební jámy

Foto 4  Halda vytěžené diamantové rudy, která čeká na odvoz do úpravny.

Foto 5  Brekciovitý charakter kimberlitu.

Foto 6  Hlavními minerály kimberlitu jsou olivín, flogopit, karbonáty, diposid, spinel, ilmenit, perovskit , granát ....

Foto 7  Centrum města Mirnyj v létě roku 1989; do této uzavřené oblasti jsme se dostali jako jedni z mála cizinců díky studentské výměně mezi vysokými školami.

Foto 8  Periférie města s typickými ruskými domky.

Foto 9  Univerzální dopravní prostředek pro rozbahněnou i zasněženou tajgu.

Foto 10  Po stopách sovětských prospektorů na řece Viljuj …

Foto 11  … a na jejím břehu.

Foto 12  Kromě rudých pyropů se v náplavech řeky daly nalézt pestrobarevné acháty a pyritové konkrece. Kdo měl trochu štěstí, vyrýžoval i několik zlatinek.

Foto 13  Pohled na řeku Viljuj a nekonečnou tajgu z bazaltového trappu.,

Foto 14  Stíny půlnočního slunce skrývají ruský nepořádek a vyhlazují drsnou tvář Sibiře.

Pro zájemce o diamanty – dvě pěkné webové stránky:

http://www.amnh.org/exhibitions/diamonds/world.html
http://edwardjayepstein.com/diamond/prologue.htm