Soutěž k Roku Země

Soutěž > Úvodní slovo
Další ročník soutěže naleznete na nových stránkách

Úvodní slovo k soutěži

Můj kousek Země – výtvarná soutěž pro děti

Jestlipak víte, děti, jaký živočich je největší na světě? Slon je proti němu prcek. Plejtvák se sice příjmením jmenuje Obrovský, ale ani ten to není. Ve srovnání s naším obrem nevypadá taková velryba ani jako rybenka na konci vany. Že už vás nic nenapadá? Tak slyšte neuvěřitelnou novinu: největším živým tvorem, jejž známe, je naše Země!

První si toho všiml pan James Lovelock*, a protože měl tendenci všem zvířátkům, která si oblíbil (jako třeba kočku Sofii nebo křečka Andyho), dát nějaké jméno, pojmenoval neposednou Zemi jménem Gaia. Tak se před ní jmenovala jedna řecká bohyně, která kdysi dávno vytvořila živý svět z Chaosu, což je stav, který všichni dobře známe, protože ho dodneška kolem nás trošku zbylo a říká se mu zmatek.

Lidé, aniž by si to uvědomovali, se už dlouho snaží Gaiu si ochočit, ale moc se jim to nedaří, protože Gaia je zvíře opravdu divoké, ošlehané roji meteoritů, zvyklé spoléhat se jen samo na sebe, srdnatě čelící bezedné vesmírné tmě; nevděčnými domácími mazlíčky jsme v tomhle případě spíš my sami. S vervou ničíme už stovky let její povrch, nebo, chcete-li, příjemnou, zvláštní modrozelenou kožešinu – drancující těžbou, neúměrným kácením lesů, vysoušením živoucích mokřadů, betonováním, kde nás napadne, a tak podobně. A milá Země se z toho začíná čím dál víc otřásat, soptit nebo pro změnu sesouvat a hroutit, nezřídka se také oplachuje a čistí obrovskými povodněmi. Zkrátka tak dlouho jsme ji trápili, až z nás teď pomalu dostává horečku (to je to globální oteplování, o němž mluví dospělí). A horečka, jak víme, slouží nám teplokrevníkům k jedinému: zbavit se svého cizopasníka, který se přemnožil v našem těle, až jsme z toho ochořeli.

Už slyším, jak se rozčilujete a křičíte: „Nejsme přece žádní cizopasníci! Co je to za nesmysl!“ Ano, máte pravdu, je to trochu složitější, a my budeme rádi, když – až povyrostete – uděláte všecko proto, abyste nás přesvědčili, že vůbec nejste tyrani zvířat ani se nepasete na cizím těle, ale že jste naopak starostliví pečovatelé o svého velkého kulatého miláčka nejdražšího pod sluncem (tedy myslím až po mamince). V přírodní říši, která má přísné zákony, se tomu říká soužití. Ono to chce čas. Vždyť i stromy si musely své houby vychovat, aby zůstávaly jako psi způsobně sedět u jejich paty a nepouštěly se na lup dovnitř do kmenů, jako tomu bylo v pravěku. A těch pár hub, co si nedalo říct, stejně natruc nesbíráme a hanlivě jim říkáme choroši, protože jsou pro stromy nepříjemnou chorobou.

Ale proč vám píšeme. Strašně moc by nás zajímalo, jestli dokážete tak velké zvíře, jako je Gaia, namalovat. Schválně, zkuste to! A aby se vám lépe malovalo, vězte, že ten, komu se to podaří, dostane za to nádhernou cenu… (podrobnosti o soutěži najdete zde) A protože Země je opravdu veliká, bude možná lepší, když pro nás nakreslíte jen nějakou její část, jenom její malý kousek, který máte rádi a který se vám nejvíc líbí. Může to být kus krajiny za vaším domem, skála, vršek nebo pahorek, les nebo jen jediný strom, oraniště s různobarevnou hlínou, cíp vaší zahrady, cesta alejí, velký hranatý šutr nebo třeba oblázek v potoce, potěší nás třebas jen jediné zrnko písku. Zkrátka cokoli na Zemi, co jste si kolem sebe oblíbili. Protože všechno, i to zrnko písku, a samozřejmě i my sami jsme součástí toho velkého zvířete, o kterém jste možná doteď vůbec nevěděli. Tak ho moc nedrážděte a raděj sedněte a malujte. Jsme vážně moc zvědaví, jak vypadá právě ten váš kousek Země.

Petr Maděra


* Tedy vlastně až jako druhý po geologu Jamesi Huttonovi.