:: GeoHAZARDY ::
Katalog geologických rizik

Pozůstatky po těžbě a úpravě uranu


Názevregionální kontaminace horninového prostředí po těžbě uranu vyluhováním kyselinou (rizika pro kvalitu podzemních vod), nabohacování uranu na biochemických separátorech
PopisV České republice bylo od roku 1945 vytěženo celkem cca 109 000 tun uranu. Uranové hornictví patřilo od roku 1945 až do poloviny 90. let minulého století k významným průmyslovým odvětvím v České republice a v produkci uranového koncentrátu zaujímala Česká republika přední místo ve světě. Exploatace ložisek uranové rudy byla prováděna velmi intenzivně a to převážně hlubinným způsobem. Od konce 80. let minulého století však docházelo postupně ke snižování těžby uranové rudy jednak z důvodu vytěžení některých ložisek a zejména pak z důvodu výrazného snížení možnosti odbytu v důsledku politicko-ekonomických změn. Uranové hornictví tak bylo nuceno během poměrně krátké doby řešit problematiku výrazného útlumu těžby a zejména uzavírání a likvidace hlubinných uranových dolů, se kterou byly v té době pouze minimální zkušenosti. Situace byla o to složitější, že těžená ložiska byla různých genetických typů, často se složitými báňsko-geologickými, hydrogeologickými a jinými přírodními podmínkami, uloženými v různých hloubkách až do více jak tisíc metrů pod povrchem. Zcela zásadním a prvořadým úkolem uranového hornictví, jak při těžbě ložiska tak následně i při likvidaci dolů a zahlazování následků těžby, je minimalizace negativního vlivu radionuklidů a dalších nebezpečných polutantů, které jsou součástí minerální sukcese jednotlivých uranových ložisek, na okolní prostředí a zdraví obyvatelstva. Likvidace hlubinných uranových dolů a odstraňování následků těžby a úpravy spočívá v likvidaci a zabezpečení důlních děl, případně volných prostor po dobývání v podzemí, ve vytvoření nového vodního režimu důlních vod, odstranění nebo nalezení nového využití povrchových objektů, rekultivaci odvalů, poklesových kotlin a propadů, a zejména sanaci a rekultivace odkališť chemických úpraven. Zcela specifickým problémem je sanace chemické těžby na ložisku Stráž pod Ralskem, kde chemická těžba byla ukončena v roce 1996. Odstraňování kyselých roztoků z podzemních kolektorů a sanace horninového prostředí bude trvat ještě desítky let. Nejvyšší prioritu mají činnosti spojené s nakládáním s kontaminovanými vodami a zabezpečení odkališť, následně pak likvidace hlavních důlních děl, případně jiných důlních prostor ohrožujících svými negativními projevy povrch. Likvidace uranových dolů, úpraven, odkališť a zahlazení všech následků hornické činnosti je technicky poměrně složitý, časově a finančně náročný proces. Vedle řešení vlastních hornických problémů je nutno řešit i v průběhu likvidačních a sanačních prací specifické problémy uranového hornictví, tj. práce se zdroji ionizujícího záření a ochrana životního prostředí a obyvatelstva před případným únikem radionuklidů. Proto i v etapě likvidace a sanace je zajišťováno důsledné monitorování jak vlastního pracovního prostředí a pracovníků, tak životního prostředí , tj. výpustí a okolí jednotlivých lokalit, a činnosti podléhají dozoru Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Co dělatUranové hornictví, které vědomě a záměrně přichází do styku s přírodními zdroji ionizujícího záření, musí řešit specifické problémy, které jsou spojené s možným únikem zdrojů záření do prostředí. Z tohoto hlediska je nutno věnovat největší pozornost důlním vodám, které rozpouštějí uran a radium, a přestavují tedy transportní médium radionuklidů. Je proto nutné, jak v období exploatace ložiska, tak ve fázi likvidace těžby, řádné hospodaření s důlními vodami v režimu ?jímání - řízený odvod z podzemí - čištění - vypouštění?. Jen tak totiž bude zabezpečeno, že mělké podzemní a povrchové vody nebudou ohroženy nekontrolovatelným únikem kontaminovaných důlních vod z ložiska. Pro čištění důlních vod jsou v zásadě uplatněny dvě možné technologie. Základní technologie je založena na zachycování uranu na iontoměničích (ionex, např. typu Varion) za současného srážení ve vodě obsaženého radia. Tato technologie čištění důlních vod umožňuje získávat z vod uran, respektive uranový koncentrát (?žlutý koláč"), jako doprovodný efekt čištění vod i dlouho po ukončení klasické exploatace ložiska . Jako eluční roztok je možné, kromě chemikálií uvedených ve schématu, použít roztok kyseliny dusičné (HNO3)nebo roztoku chloridu sodného s uhličitanem sodným (NaCl a Na2CO3 v poměru 10:1). V tomto případě je pak srážení eluátu prováděno hydroxidem sodným (NaOH) a získaný uranový koncentrát je chemickým složením diuranát sodný (Na2U2O7). Proces čištění důlních vod se předpokládá na jednotlivých lokalitách s ukončenou těžbou po dobu více jak 30 až 40 let, než pravděpodobně dosáhnou koncentrace rozpuštěných látek v připovrchových vodách zatopených dolů hodnot přípustných pro jejich přímé vypouštění. Technologie srážení hydroxidem vápenatým ve vodě rozpuštěného uranu spolu s dalšími prvky (Ra, Fe, Mn aj.) a ukládání odvodněné sraženiny na zabezpečené skládce je uplatňováno na těch ložiscích s ukončenou těžbou, kde obsahy uranu ve vodách nejsou významné (do 0,5 mg/l), avšak překračují limity obsahů rozpuštěných látek stanovené pro vypouštění důlních vod do vodotečí.

Geneze geohazardu

Příčinytěžba; úpravny, výroba, průmysl; odkaliště; zvětrávání; akumulace/přebytek prvků; staré ekologické zátěže
Antropogenní pozn.České uranové hornictví je těsně spjato s vývojem mezinárodních vztahů a vnitřní situací v bývalém Československu po roce 1945, kdy se uran stal strategickou vojenskou surovinou a později jako energetická surovina strategickým zbožím. Z čistě odborného pohledu představuje uranové hornictví krátkou, ale významnou kapitolu českého hornictví. Přispělo k rozvoji celé řady vědních disciplín, hornických a návazných oborů jakož i průmyslovému rozvoji některých oblastí. V souvislosti s výrazným růstem poptávky a cen energetických surovin v posledních letech jsou zcela jistě na místě úvahy o možnostech dalšího pokračování těžby uranu na území České republiky i po roce 2008. I když většina ložisek již byla vytěžena, přesto zůstávají významné zásoby uranové rudy v oblasti severních Čech (cca 100 000 t U) a v některých menších lokalitách západní Moravy (Brzkov, Věžnice aj.). Případná exploatace by vyžadovala především další detailní geologický průzkum a na jeho základě pak ekonomický rozbor efektivnosti těžby spolu s řešením ekologických dopadů případné těžby.
Souvisejicí procesykontaminace podzemních a povrchových vod

Společenský vliv

Omezujevodní zdroje; územní plán; ochranu přírody; zemědělskou činnost; těžbu nerostných surovin; zřizování staveb a zařízení ; terénní úpravy; hospodářské využití lesa
Ohrožujepodzemní voda; fauna; flora; povrchová voda; ekosystém/biodiverzita; zemědělská půda (bonita); chráněné území ; zdraví obyvatel; technologie a infrastruktura; pozemky; ložiska nerostných surovin; půda, horninové prostředí

Rizikovost jevu

Jev jeVzdy rizikovy

Právní rámec

Podpora v legislativěvládní nařízení na sanaci a rekultivaci následků po historické hornické činnosti Uvedená činnost je zajišťována státním podnikem DIAMO, resp. jeho odštěpnými závody. Pro postup prací, resp. jednotlivé akce jsou odsouhlaseny Ministerstvem průmyslu a obchodu priority, které na jedné straně zohledňují časovou aktuálnost prací z pohledu možného ohrožení životního prostředí a zdraví obyvatelstva v okolí jednotlivých lokalit a na straně druhé reálné možnosti státního rozpočtu, ze kterého jsou všechny tyto práce hrazeny.

Rozšíření jevu

RozšířeníRegionalni(kraje, okresy)
Rizikové oblastiStráž pod Ralskem, Chodov - Planá, Hamr, atd
Nejbližší lokality modelovému územíČeskolipsko

Časový charakter

Délka trvánídesítky let

Monitoring jevu

Informační zdroje


Sestavil: Godány
Geohazardy, prohlížecí aplikace, Pavel Bokr Portál geohazardů Svahové nestability