slídy velice důležitá skupina viz fylosilikátů (14 nm) trojvrstevnatého typu (obr. 52) vyznačujících se dokonalou bazální štěpností (obr. 203) a elasticitou štěpných lupínků. Dělí se na 1. dioktaedrické slídy, jejichž hlavním zástupcem je draselná slída neboli muskovit. Vyskytuje se v kyselých magmatitech a také v pegmatitech (zdroj nejkvalitnějšího muskovitu pro průmyslové využití), hojný je ve svorech a rulách a také v sedimentech (klastická složka). Muskovit vzniká také druhotně, a to hlavně rozkladem živců; výsledkem je velmi jemně šupinkatý muskovit, tzv. serici. Sodný muskovit se nazývá paragonit; 2. trioktaedrické slídy, mezi které patří biotit a flogopit. Jsou hnědé až černé barvy a jsou to draselné, železnato-hořečnaté slídy, které se vyskytují v nejrůznějších magmatických i metamorfních horninách; v sedimentech nejsou časté, neboť v mořském prostředí se rozkládají. Ve svorech a rulách a kyselých magmatitech bývá přítomen železem bohatý biotit, ve vápenato-silikátových metamorfitech a bazických až ultrabazických magmatitech především horečnatý flogopit. Lithný biotit se nazývá cinvaldit (hojný v Krušných horách na Cínovci) a lithno-draselná slída fialově růžové barvy se nazývá lepidolit (bývá těžena pro svůj obsah lithia, u nás kdysi u Rožné na Moravě). Cinvaldit se vyskytuje hlavně v viz greisenech a průvodních žulách, lepidolit v viz pegmatitech. Struktura fylosilikátů
Obr. 52. Vrstevní struktura vznikla uspořádáním tetraedrů ve vrstvách - [Si4O10] n4n-; příkladem jsou slídy a jílové minerály. Složení tetraedrů @ obr. 105. Krystal slídy.
Obr. 203. OdkazyNa tento termín se odkazujebiotit flogopit lepidolit muskovit paragonit
| |
