plzeňská pánev uhlonosná pánev, součást středočeského permokarbonu; původně souvisela se sousední pánví manětínskou a žihelskou. Dnešní výplň (westfal C - svr. Stefan) dosahuje max. mocnosti asi 900 m a kromě černého uhlí se v pánvi těží kaolín (kaolinizované arkózy) a keramické jílovce. @ obr. 28. Rozšíření limnického permokarbonu v Českém masívu (na povrchu někdy zakrytém křídou)
Obr. 28. Pánve: m - manětinská, pl - plzeňská, r - radnická, ži - žihelská, rak - rakovnická, klad - kladenská, rou - roudnická, čk - českokamenická, mš - mšenská, mni - mnichovohradišťská, pk - podkrkonošská, vni - vnitrosudetská, po - poorlická. Brázdy: bl - blanická, b - boskovická. Silnou čarou jsou vyznačeny zlomy.
| |
