brekcie (brekciovitý) jeden ze dvou hlavních typů ruditů, tj. klastických hornin složených převážně z částic větších než 2 mm. Částice jsou ostrohranné (opak zaoblené u konglomerátů), prodělaly minimální transport, většinou jsou nedostatečně vytříděné podle velikosti (jejich zdroj bývá obvykle blízko místa výskytu) a v různé míře zpevněné. Podle počtu druhů hornin, které se podílejí na jejich složení, se mluví o brekciích monomiktních (jeden druh), oligomiktních (málo druhů) a polymiktních (větší počet druhů). Mají-li ostrohranné částice velikost 64 mm až 2 mm, jde o mikrobrekcie. Hlavní druhy brekcií jsou: 1. sedimentární a 2. tektonické b. 1. sedimentární brekcie jsou různého vzhledu podle složení klastického materiálu a tmelu; tvoří čočkovitá tělesa, většinou špatně vrstevnatá. Rozeznáváme brekcie a) eluviální, které se tvoří stmelením úlomků vzniklých rozpadem horniny in situ; b) svahové, které vznikají na pevnině např. ze sutě hromadící se při úpatí skal a hor, v moři nakupením úlomků a drtě z korálových útesů apod. ; c) intraformační b. vznikají dočasnými změnami v sedimentačním prostředí, především erozí právě uloženého a v různé míře zpevněného sedimentu a jeho redepozicí. Příčinou vzniku může být působení vodních proudů, skluzy, místní vrásnění, vysychání sedimentu aj. ; d) kolapsové b. vznikají v krasových oblastech zřícením stropů krasových dutin; e) kostní b. vznikají zvláště v krasových jeskyních a závrtech nakupením kostí a jejich úlomků a zpevněním sintrem; 2. tektonická brekcie vzniká rozdrcením hornin tektonickými pohyby, především podél zlomů (zlomová b. ); při opakovaných pohybech může nastat i zaoblení úlomků. Úlomky bývají zpevněny minerály vysráženými z cirkulujících roztoků. @ mylonit; vulkanická (sopečná) b. je tvořena úlomky vulkanitů (vč. xenolitů) uloženými v sopečném popelu, lapili apod; také nakupení úlomků láv tmelených mladší lávou (např. při roztrhání lávové kůry tekoucím lávovým proudem). viz též lahar. Na tento termín se odkazuje
| |