jíl 1. nejjemnější zrnitostní frakce klastických částic o velikosti pod 1/512 (popř. 1/256) mm, tj. 0, 002 (popř. 0, 004) mm - obr. 261; 2. nezpevněná klastická hornina, neštípatelná (může být však laminovaná), za vlhka většinou plastická a složená z více než 50 % z částic jílové frakce nebo z více než 50 % viz jílových minerálů. Běžnou příměsí je křemen, slída, CaCO3, organické látky, sloučeniny Fe aj. Zpevněním se jíl mění v jílovec (za vlhka nebývá již většinou plastický) a nemetamorfní rekrystalizací přechází v viz jílové břidlice (řada jíl - jílovec - jílová břidlice - fylitická břidlice - fylit). Jíl je častou složkou jiných klastických hornin, zvláště viz pískovců a karbonátových hornin (vápene). Obsahuje-li jíl (jílovec) více než 10 % (podle jiných klasifikací nad 5 %) CaCO3, mluví se o vápnitém jílu (jílovci) - obr. 238. Existuje větší počet klasifikací jílových sedimentů, podle toho, je-li klasifikačním hlediskem a) minerální složení - např. kaolinitové, illitové, polyminerální jíly, b) původ - reziduální jíly vzniklé zvětráváním na místě nebo jíly transportované a usazené jako jíly říční, jezerní, lagunami nebo mořské, c) užití - např. jíly žáruvzdorné, bělicí. ČR je bohatá na ložiska kvalitních jílů (jílovců), které se vyskytují zejména v permokarbonu (kla-densko-rakovnická pánev), v křídě Českého masívu a v terciéru (chebská, podkrušnohorská pánev). Názvosloví hornin řady vápenec-jílovec.
Obr. 238. Termín slínovec (slín) bývá . volně užíván pro hybridní horniny; jsou-li hranice vymezovány, pak nejednotně (tečkované, čárkovaně). Stupnice zrnitosti
Obr. 261. Stupnice ani názvosloví nejsou dosud sjednoceny (např. fi (f) škála & dekadická škála; hranice frakcí nad 2 mm; hranice písek-silt; hranice silt běžně též 0,004 mm). Balvany velkých rozměrů, zejména nedostatečně zaoblené, bývají často nazývány bloky; drobné valouny se často nazývají valounky fi (f) = - log2 d (d = průměr částice); ř - názvosloví odvozené z řečtiny, l - z latiny. OdkazyNa tento termín se odkazuje
| |
