| Úvod > Expedice > 2004 |
|
 Itinerář expedice 2004 |
Internetový deník expediceSeymour Island, středa 25. února 2004 Ahoj,na ostrově James Ross jsme strávili už 14 dní. Za tu dobu jsme vlastně nezažili špatné počasí. Většinou foukal silný vítr, ale minimalně sedm dní bylo slunečných a jenom dvakrát za tu dobu přes noc sněžilo. Sníh se ale nikdy neudržel déle než jeden den, částečně roztál a částečně jej zase odfoukal vítr. Zdá se, že vítr kontroluje víceméně všechno, co se na ostrově děje. Stihli jsme odebrat vzorky z většiny nám dostupných ledovcových moren, křídových sedimentů a výchozů vulkanických hornin. Jedna z nejzajímavějších výprav byla přes sedlo Crame Col, kolem zálivu Brandy Bay (Bahia Bonita) na San Carlos Point, štěrkovou kosu na jz. straně zálivu, kde stojí argentinská bouda, ve které se v případě nouze dí i přespat. Celkem asi 18 kilometru chůze tam a dalších 18 kilometrů nazpátek. Tenhle výlet jsme absolvovali vlastně dvakrát, protože napoprve jsme podcenili vzdálenost a museli jsme se obrátit zpátky těsně před San Carlos Point, abychom se včas vrátili do tábora. Těch 36 kilometrů vede po morenách a přes dno údolí Bahia Bonita, tzv. Abernethy Flats. Je to vlastně jedna velká bažina, občas zaplavovaná mořem. Při prvni cestě nám připadalo, že k překonání Abernethy Flats nám postačí asi tak hodina. Ve skutečnosti to byl asi čtyřkilometrový úsek, který připomínal pochod přes vypuštěný rybník Rožmberk s občasným překonáváním řek a malých potoků, jejichž hladina se měnila v závislosti na denní době a tání sněhových polí v závěru Brandy Bay a do kterých někteří z nás občas zapadli. Přesto, že jsme se zařekli, že do bažiny už vícekrát nevkročíme, jsme výlet opakovali o dva dny později. Hlavně na popud Petra, který nás přesvědčil, že nutně potřebujeme odebrat vzorek pískovců na druhé straně Brandy Bay. Nezáživny pochod bahnem a po ledovcové moreně (většinou proti větru) jsme si zpříjemnili posloucháním hudby - trvalo to přesně dvě CDčka, než jsme se dostali na druhou stranu zálivu. Mokří a řádně zabahnění jsme nakonec dorazili až na San Carlos Point, kde jsme potřebovali odebrat vzorek křídových piskovců formace Kotick Point pro studium provenience sedimentárního materiálu. Den, respektive dva dny, usilovného pochodu bahnem a sutí kvůli získání jednoho vzorku si asi budeme dlouho pamatovat. Během překonávání jedné z říček na Abernethy Flats jsme narazili na něco, co připomínalo tulení hřbitov. Místo na dně řečiště vzdálené více než 1 kilometr od pobřezí, kam zřejme odcházejí staří tuleni zemřít. Všude ležela spousta různě zachovalých tuleních koster a mumií tuleňů, některých pravděpodobně méně než rok starých. Rozhodně musíme o tomhle zvyku tuleňů zjistit více před tím, než se pokusíme použít datovaní tuleních kostí pro stanoveni minimálního stáří ledovcových moren. Během jedné z dalších výprav do okolí tábora jsme vystoupili na mesetu (plošinu) na vrcholu Lachman Crags, asi 350 metru vysokého vulkanického útesu přímo nad táborem. Povrch mesety tvoří rozpadlý lávový příkrov, bloky šede a červené lávy půl metru až metr velké. Na některých místech jsme objevili zárodky polygonálních půd, víceméně pravidelného uspořádání kamenů a hlíny v důsledku opakovaného zamrzání a rozmrzání půdy, na některých dokonce rostl mech a lišejníky. Zajimavé bylo, že půda na vrholu mesety zřejmě nevznikla mechanickým rozpadem a zvětráváním lávy přímo na místě, ale byla sem dopravena z udolí větrem. Síla větru v jednom místě na vrcholu mesety byla taková, že nebylo možne projít tento úsek vzpřímeně. V důsledku trychtýřovitého tvaru údolí pod Lachman Crags zde vzduch proudil velkou rychlostí a tvořil větrný tunel široký pár desítek metrů. Když jsme se s Petrem potáceli ve větru a padali na zem, Bedřich, který šel asi 100 metrů za námi nechapal, proč nejdeme normálně. O několik minut později jsme s Petrem ze zavětri zlomyslně pozorovali Bedřicha, který se pohyboval teměř Brownovým pohybem ve větrném tunelu s občasnými pády do lávových šutrů, ze kterého nakonec vyvázl jen s drobnými odřeninami. Rozdíl mezi přílivem a odlivem v místě tábora na ostrově James Ross dosahoval téměř dvou výškových metrů. Během jednoho dopoledního odlivu se nám podařilo obejít lávové a pyroklastické příkrovy JZ od tábora po pláži až do Brandy Bay. Tahle cesta je otevřená pouze za odlivu, za přílivu moře dosahuje až ke strmým svahům Bibby Point, které jsou pokryté neschůdnou sutí, skalními sesuvy a částečně i sněhovými poli. Zatímco Petr s Bedřichem zkoumali pyroklastika, žíly bazaltu a křídové sedimenty podél pláže, Pepa, Dan a já jsme vystoupili na vrchol Bibby Point, kde jsme umístili další ze dvou meteorologických stanic. Permafrost v hloubce 5 centimetru nám sice znemožnil umístění sond na měření teploty půl metru pod zem, ale stanice stojí pevně a prečká tady, snad ve vzpřímené poloze, do příštího roku. Při sestupu do tábora nás dostihl Petr s Bedřichem, kteří se zdrželi na pláži a rychle postupující příliv je přinutil traverzovat sutí nad mořem téměř půl kilometru, než našli schůdnou cestu přes vrchol směrem k táboru. Termín odjezdu z ostrova James Ross na argentinskou základnu Marambio na ostrově Seymour byl nejistý až do poslední chvíle. Nakonec se nám podařilo se pomocí satelitních telefonů spojit s majorem Biasuttem, který organizuje leteckou přepravu na Marambio a který stanovil den D a hodinu H na středu 25. února v 10:00. V úterý 24. února jsme ještě odebírali poslední vzorky z ledovcových moren, Pepa obešel několik údolí potoků, kde ještě nebyl a Bedřich odebral několik potřebných vzorků vulkanitů. Od rána jsme pozorovali loď British Antarctic Survey, HMS Endurance, která přijela do průlivu Prince Gustava, zřejmě aby odstěhovala tábor Britů z ostrova James Ross. Obě helikoptery z Endurance létaly nad průlivem celé dopoledne, jedna z nich si z výšky prohlédla i náš tábor. Byl to překrásný den, bez větru a s úplně modrou oblohou. Asi nejhezčí počasí, jaké jsme na ostrově za ty dva týdny zažili. Ve čtyři hodiny odpoledne, v době kdy Bedřich a Pepa byli stále ještě v terénu mimo tábor, Petra napadlo, že zkontroluje e-mail. Přisla zpráva od Argentinců, že náš odjezd je možné přesunout už na úterý na 17:00 (tj. aktualně za hodinu), pokud bychom chtěli a zprávu potvrdili. Přestože nebylo možné se dovolat ani na jedno z čísel, která jsme měli k dispozici, začali jsme rychle balit tábor. Naštěstí jsme část vzorků a výbavy měli připravené v sudech už od předchozího dne. V šest hodin dorazil Bedřich s Pepou a podařilo se nám konečně dovolat na Marambio. Velení převzal Senor Bedřich (svobodník ČSLA v zal.) a stanovil nový den D a hodinu H na utery v 19:00. Nakonec jsme za tu hodinu stihli vše nacpat do krabic a pytlů a uvést tábořiště do stavu, v jakém jsme ho před 14 dny našli. Po nás tam zbyly jen tři kamenné mohyly z čedičovych balvanů, ktere bránily větru, aby odnesl naše stany do moře. Další lide, kteří na tohle místo přijdou po nás, budou konstruktéři České polární stanice, jejíž stavba by měla začít v prosinci 2004.  Dvě helikoptery Bell-212 argentinské armády jsme naložili až po strop a po čtyricetiminutovém letu nad mořem, ledovci a s fantastickymi výhledy na ostrov Vega a Mount Haddington, nejvyšší vrchol ostrova James Ross (ledovcem pokrytý čtvrtohorní vulkán), jsme přistáli na letišti základny Marambio na ostrově Seymour. Dostalo se nám velmi přívětivého přivítáni a všemožných poct, včetne toho, ze našeho letu se zúčastnil i velitel základny, vícekomodor Hector Luduena. Po teplé sprše a večeři (skvěle hranolky a opečený luncheon meat + hruškovo-ananasový kompot!!!) jsme se přivítali s geology z Instituto Antartico Argentino a po příjemném večeru ulehli do postelí. Je tu příjemně, jenom nám všem připadá, že v prostorách základny je neustále hrozné horko (po všech těch dnech strávených na čerstvém vzduchu při teplotách kolem nuly na James Ross I.). Dnešek trávíme přerovnáváním výbavy a vzorků a přípravou karga na cestu do Prahy. Před naším odletem chceme ještě odebrat vzorky křídových sedimentů zde na ostrově Seymour z formací, které na ostrově James Ross chybějí nebo které byly nedostupné z našeho tábora. Cesta zpět je plánovaná na konec února nebo na začátek března. Z Marambia poletíme Herculesem argentinské armády až do Buenos Aires a potom přes Sao Paolo a Frankfurt do Prahy. Honza Košler James Ross Island, 17. 2. 2004, 0:30 hod. Ahoj, dneska jsme prožili už šestý den v táboře na severovýchodním cípu ostrova James Ross. Za těch šest dní jsme prošli celé okolí, které se dalo projít během jednodenních túr. Od Brandy Bay po Cape Lachman. Celková odledněná plocha téhle části ostrova je asi 3x větší než to, co jsme zatim viděli. Potom začíná ledovec, který pokrývá většinu ostrova (s výjimkou několika malých území při pobřeží) a který je s vybavením, které máme, zřejmě neschůdný. Počasí bylo dosud celkem příznivé. Všichni jsme překvapeni tím, že zatim nepršelo a že teploty přes den šplhájí až na deset stupňů nad nulou. A současně jsme poněkud zaskočeni tím, jaký tady fouká vítr. Dnešní bezvětří bylo zatím vyjimkou; jinak fouká nepřetržitě a v náporech vítr zřejmě dosahuje rychlosti vichřice. Při jednom takovém náporu nám vítr poškodil jeden ze dvou velkých stanů. Když jsme se odpoledne vrátili do tábora, jedna z vnějších sklolaminatových výztuh připomínala obrázek otevřené zlomeniny v učebnicích chirurgie. Snažili jsme se to opravit, ale asi marně. V posledních dnech jsme se take více spřátelili s Argentinci, kteří taboří opodál. Když navštívili náš tábor, udiveně pozorovali naše stany a projevili i zájem, podívat se dovnitř. Až po návstěvě jejich tábora jsme pochopili, že je zajímalo, na čem ty naše stany vlastně drží. Jejich stany totiž podpírala kovová konstrukce z trubek 5 centimetru silných, naše podpírají (teď už jen částečně) sklolaminátové pruty 1 centimetr silné. Při jejich nákupu v outdoorove prodejně Hudy nás asi zmátlo zavádějící jméno stanu PINGUIN, ale místní vítr ukázal, že se sem naprosto nehodí. Spací pytle z dutého vlákna nazvané ANTARKTIDA, zakoupené tamtéž, jsme zatim ještě nevybalili a spíme všichni v péřových spacácích. Vůbec je asi docela poučné, že tady moc neplatí kritéria, která u zimní zábavy do Krkonoš nebo Alp považujeme za kvalitní parametry. Snaha vařit na benzinovém vařiči MSR je při běžném místním větru a s použitím benzinu ze stanice Belinghausen úspěšná asi z 50 % (většinou vaříme na elektrické plotýnce poháněné benzinovým generátorem). Stan, který nám dnes Argentinci půjčili a přivezli helikoptérou až do tábora, je složen v balíku 3 metry dlouhém a vážící nejmíň 60 kg. Ale dodává nám pocit bezpečí, že až ten náš PINGUIN definitivně spadne, budeme se mít kam přestěhovat. Je vůbec legrační, kolik nepotřebných věcí jsme si sem vzali. Za všechny treba: rybářský prut (asi tu neni moc ryb a hlavně se v tehle zimě stejně nedá sedět moc dlouho na břehu moře), dva fotbalové mice (hrali jsme jen jednou a ve větru to stejně moc nejde), asi 10 litru alkoholu (skoro ho nepijeme, dneska jsme si na vařiči museli přihřát láhev Sauvignonu a Merlotu na pokojovou teplotu, aby se to dalo pít) a většinu jídla zřejmě také povezeme zpátky. Náš den začína ráno v půl osmé. Vstáváme, vaříme několikrát čaj a každý den se najde někdo, kdo se jde umýt do nedalekého potoka. Nikdo z nás asi netušil, že voda může existovat v kapalném stavu i pod bodem mrazu, ale tenhle potok je toho jasným důkazem. Mytí v potoce, i v zavětří sněhové převěje, je opravdu zážitkem, který není možné prožít každý den. Celé to vaření a mytí trvá tak dvě hodiny, ale obvykle nevyrazíme do terénu před jedenáctou hodinou. Většinou jdeme ve dvou az třech skupinách. Pepa, který je botanik a zajimají ho řasy žijící na ledu, sněhu a v potocích, prošel už všechna udolí kolem tábora a jeho sbírka vzorku řas v přenosné ledničce se úspěšně rozrůstá. My ostatni se snažíme ziskat dostatek vzorků, pomocí kterých bychom mohli určit, jak staré jsou ledovcové moreny a zalednění vůbec v téhle části ostrova. Datování takových událostí není vůbec snadné, ale vypadá to, že jednou z možností by mohlo bát datování koster tuleňů, které na těch morenách leží. S Danem jsme začali sbírat vzorky kostí těch nebohých zvířat a pokusíme se je datovat pomoci izotopu uhlíku. Při naší znalosti anatomie je docela problém najít vždy ten stejný druh kostí. Některé kostry jsou skoro rozpadlé, ale někteří tuleni jsou zachovalí jako mumie a často se dají najít i několik kilometrů od moře ve vyšších částech ostrova. V jiné části Antarktidy prý bylo zjištěno, že takové mumie mohou být až 10 tisíc let staré. Jinak samozřejmě sbíráme spoustu vzorků hornin z ledovcových moren i ze skalních vychozů, které ty ledovce mohly zásobovat. V té souvislosti jsme odebrali i řadu vzorků křídových sedimentů, abychom určili stáří detritických zirkonů v nich obsažených a byli schopni určit příspěvek místního křídového materiálu do moren. Bedřich se věnuje dokumentaci vulkanitů, které spolu s křídovými sedimenty tvoří většinu hornin v téhle části ostrova. Do tábora se vracíme večer mezi sedmou a osmou hodinou a po několikahodinovém vaření se jdeme ohřát do spacích pytlů, spát jdeme obvykle ne dřív než před půlnocí. Práce spojené s vyměřováním budoucí polární stanice jsou vesměs hotové. Zasloužil se o to hlavně Pepa a Petr. Máme spoustu fotodokumentace a měření, které snad dobře poslouží konstruktérům stanice k tomu, aby si udělali představu o terénu a podmínkách, které tady panují. Stanice to bude jistě krásná a na krásném místě, jenom si všichni přejeme, aby krásná vydržela po celou dobu, co tady bude stát. A hlavně, aby se podařilo zachovat její okolí v tom stavu, v jakém je tady příroda teď. Okolí některých stanic, které jsme viděli na Jižních Shetlandech, po letech používání stanice není příliš vábné. Z naší krátké navstěvy ostrova James Ross se zdá, ze je tady dost práce na mnoho let pro biology, ekology, geology a příznivce řady dalších přírodovědných disciplín. Do blízkosti budoucí stanice jsme nainstalovali jednu ze dvou meteorologických stanic, které tady budou zaznamenávat údaje o počasí po dobu 1 roku. Instalace druhé stanice, zřejmě na vrcholu nedalekého vulkanického hřbetu Bibby Point, nás ještě čeká. Za těch několik málo dní tady jsme se nesetkali s mnoha dalšími formami života (řasy a lišejníky nepočítám). Kromě třech argentinských geologů, kteří dneska odjeli na základnu Marambio a jedné chilské lodi, která dvakrát projela kolem tábora, nejsou v nejbližším okolí žádní lidé. Na ostrově prý v téhle době působí několik dalších skupin Argentinců a Angličané, ale jsou zřejmě v částech přístupných odsud pouze lodí nebo vrtulníkem, takže o nich nevíme. Tučňáka Vendulu jsme už několik dní neviděli a tuleň spí na pláži tak tvrdě, že se nevzbudí, ani když ho překročíme. A když se nám ho náhodou podaří vzbudit, zívá a je na něm vidět, že by nejradši zase spal. Z ptáků jsme viděli jen chaluhy, albatrosy a rybáky. Dneska jsme dokonce objevili hnízdo rybáka s vejcem a kousek opodál i živé kuře velké skoro jako dospělá pták. Možná, že začátkem léta je to tady na faunu bohatší. Čekají nás tady zřejmě ještě čtyři dny, potom bychom měli odjet na argentinskou základnu Marambio na ostrově Seymour. Přesné datum odjezdu zatím nevíme, bude záviset na počasí a na dohodě s velitelem základny. Zítra dopoledne se s ním pokusíme spojit. Teď je půl hodiny po půlnoci, venku je zataženo, dva stupně pod nulou a fouká slabý vítr od SV. Honza Košler  Dodatek 17.2. 2004, 14.00: Po půlnoci nastala dost výrazná změna počasí a když jsme se ráno probudili, bylo všude bílo. Sněhu není moc, tak centimetr nebo dva, ale místy jsou závěje až půl metru hluboké. Také se ochladilo a přes den je teď šest stupňů pod nulou a viditelnost kolem 10 km (je vidět Red Island uprostřed průlivu Prince Gustava). Z geologie se toho dneska nedá dělat mnoho, tak sedíme ve stanech (nastěstí moc nefouká), vaříme a jíme a posloucháme CD „Dobyti severního pólu“. I Pepa zůstal ve spacím pytli, protoře potoky jsou zamrzlé. Vypadá to, že z té řady nepotřebných věcí, kterou jsme sem dovezli, použijeme alespoň smetáček - když ne na ometání sněhu ze skal, pro což byl původně určen, tak alespoň na ometání stanu.Teď se na chvilku udělalo líp, tak jsme postavili argentinský stan, do kterého jsme přestěhovali vetšinu potravin a beden s věcmi, aby na ně venku nesněžilo a abychom měli ve stanech více místa. Pondělí, 16. ledna, 2004 Ahoj všem, koneěně po prvních túrách v okolí tábořiště jsme se zorientovali v místní geologii a začali pracovat. Dnes jsme podnikli s Danem a Honzou túru po křídových sedimentech a odebrali pět vzorků na zirkony, pro srovnávací materiál populací posléze nalezaných v glacigenních sedimentech. Křída je tu fantastická - plná zkamenělin a konkrecí velikostí od mm az po metrové obry. Je tu také misto zvané "fossil forest", kde přímo na povrchu leží fosilizované stromy až několik metrů dlouhé. Impozantní. Bedřich se věnuje hlavně okolním vulkanitům, kolekce hornin se také úspěšně rozrůstá. Zítra se chystáme vyrazit zase na morény odebírat jak valounovky, tak rýžovat zirkony. Celý ostrov je tvořen křídou a bazaltovými vulkanity, v ledovcovém materiálu je ale překvapivé množství hornin z Antarctického poloostrova (granity, fylity), ojediněle se objevuji migmatity a ortoruly - ty jsou zcela exotické a zasluhují jistě zvýšenou pozornost. Kolega botanik chodi celé dny po potocích a vzorkuje sporadickou vegetaci (řasy, lišejníky, sinice a mechy) a také odebírá vzorky vody. Dokumentace potřebné pro stavbu stanice jsou již dokončeny. Náš denní režim se už ustálil - vstáváme kolem půl osmé, pak vaříme snídani, přebíráme vzorky z předchozího dne, plánujeme nový den, do terénu vyrazíme kolem 11 dopoledne. Vracíme se ale až tak kolem osmé, půl deváte večer, většinou polomrtví. Pak vaříme večeři, světlo tu je do 23 hodin. Počasí bylo v uplynulých dvou dnech dost hrozné - sice tu (proti předpokladům) vůbec neprší, nesněží ani neni mlha, ale zato tu hrozně fouká. Stany jsme podél obvodu zatížili kameny a zasypali hlínou - dost to pomohlo, šňůry ke kolíkům jsme museli vyměnit za horolezeckou šňůru a navázaly je místo na kolíky na kameny, které jsme zakopali do země. Přes den bývá trvale nad nulou - zima nás netrapí. Když si člověk obleče péřovku nebo goretexové kalhoty s bundou, které neprofouknou, tak je to docela pohoda. Už jsme úplně opustili vaření na benzinových vařičích - pořád zhasínaly a bylo s tím plno prřce a ztráta času. V jednom stanu jsme si vyrobili „kuchyň“ - máme tu rozkládací aluminiový stolek koupený v Chile a pět barelů, na kterých sedáváme a na stolku máme elektrický jednoplotýnkový vařič - na něm vaříme všechno, elektrický generator šlape jako hodinky a benzinu máme nadbytek. Nefouká tu a dá se klabosit. Teplé jídlo ale vaříme jen večer. Ráno si děláme čaj, k tomu buď suchary se salámem, sýrem nebo marmeládou (většinou všechno), nebo vločkovou kaši se sušenym ovocem. V terénu jíme jen čokoládu, ovoce, čaj a sušenky a pak večer vaříme rýži nebo fazole s luncheonmeaty. Kupodivu v Chile neni k sehnami maso v konzervách - zato ty lunche jsou vynikajici (hovězí, plné masa). To je tedy par detailů za našeho zdejšího života, ahoj za všechny, Petr James Ross Island, 13. února 14:00 (místního času, 18:00 doma) Ahoj, tak jsme už čtvrtý den na ostrově James Ross. Počasí nám asi docela přeje, přes den je mezi 5 a 10 nad nulou, v noci klesají teploty na několik stupňů pod nulou. Fouká dost silný vítr, stany jsme obložili kameny, aby nám je to nepotrhalo. Chodit musime dost důkladně oblečení, polární brýle jsou nezbytné. Také UV záření je zřejmě dost intenzivní, jak se člověk nenamaže UV faktorem, hned se spálí.  Tábor jsme postavili na pobřeží asi 60 m od može, na rozplavené moréně tvořené úlomky křídových sedimentů a bazaltu do 5 cm velikosti. Za táborem začíná morena nepřeplavená, její povrch je pokryt hranci velikosti do 0,5 m. Povrch moreny je ulehlý a suchý, celé prostředí v okolí je vlastně polární pouští. Sporadická vegetace je tvořena lišejníky okrové barvy rostoucími při zemi na bazaltovych úlomcích a nízkými mechy v okoli potoků tekoucích ze sněžníků a ledovců.Včera jsme byli na rekognoskační túře v sousední zátoce Brandy Bay, přecházeli jsme křídové sedimenty plné fosílií a konkrecí. Na nich leží bazaltové proudy mocné až 200 m a tvořící impozantní clify. Dr. Elster se pustil do vyměřování místa pro stanici, dnes jsme dokumentaci místa pro stavbu dokončili. Zdroj pitne vody bude potok hned za naší morenou – voda je v něm dost kalná, množství suspenze se mění podle denní doby – jak tají sněžníky. Necháváme ji odstát v kýblech. Živočichů tu je málo, podstatně méně než na Jižních Shetlandách. Pozorovali jsme jen pár tuleňů Weddelových, asi tři tučňáky, několik chaluh a rybáků. Včera při túře do Brandy Bay jsme s překvapením zjistili, že asi kilometr nad naším táborem stojí stany argentinských geologů, kteří se snaží v křídových sedimentech najít zbytky koster dinosaurů. Zatím nenašli nic, ale je tu spousta zkamenělých stromů a kytek a taky křídových mlžů. Večer k nám přišli Argentinci na becherovku a také jsme s nimi dohodli, jak a kdy nás odsud odvezou přes základnu Marambio do Buenos Aires. Telefonovali jsme s ředitelem jejich Antarktického ústavu a ještě musíme zítra napsat oznámení na jejich ministerstvo obrany a taky jsme dali vědět na naše ambasády v Argentině a Chile, které nám obě významně pomáhají zejména při jednání s antarktickými instituty obou zemí. Doufáme, že to zafunguje dobře a že nás někdy kolem 23. února dopraví helikoptérou na argentinskou základnu Marambio na ostrově Seymour, asi 70 km JV od místa kde taboříme, a potom začátkem března Herculesem do Argentiny. Je to sice dřív, než jsme počítali, ale kdyby tahle varianta z nějakeho důvodu nevyšla, museli bychom letět zase s chilskou komerční společností DAP a to bychom z cenových důvodů neradi. Během příštích deseti dnů bychom tedy měli udělat všechnu práci, kterou jsme si původně plánovali na více jak tři týdny. Musíme ješte dokončit vyměřování stanice, odebrat spoustu vzorku vulkanických hornin a ledovcových sedimentů a sníst všechno jídlo. Jdeme tedy pracovat, všechny zdravíme, Ahoj, Petr Honza, Beda, Dan, Pepa. Čtvrtek, 12. února 2004 20:30  Minule se nám ze Shetland nepodařilo odeslat fotky, tak to teď zkoušíme z Jamese Rosse. Je to tu fantastické. Postavili jsme si stany na místě budoucí stanice - je to rozplavená morena na břehu moře - jsme asi 20 m nad hladinou a asi 100 m od pobřeží. Před námi se otevírá pohled na Antarktický poloostrov, který je tvořen horami asi 1000 m vysokými a pokrytými ledovcem. Průliv mezi JRI a AP - Prince Gustav Channel je 12 km široká a pokrytý spoustou ledových ker nejrůznějších rozměrů (od stovek metrů az po tříšť). Kry driftují ráno na JZ, odpoledne zase zpět na SV - podle směru tidálních proudů. Zprovoznili jsme generator - máme dost benzinu a tak vaříme i na jednoplotýnkovém elektrickém vařiči spolu s dobíjením různých spotřebičů. Přes den bylo krásné počasí, obloha uplně vymetená, 10° nad nulou, teď je tady půl deváté večer a teplota rychle klesá - je uz minus 3. V minulé noci bylo 8° pod nulou. Srdečně vás všichni zdravíme, Petr, Honza, Dan, Beda, Pepa Středa, 11. února 2004 14:05 Zdravíme všechny z ostrova James Ross. Je tu krásné počasí. Postavili jsme stan a zprovoznili elektrický agregát. Všude okolo jsou morény, hrance a na horizontu skaliska tvořená bazalty. Ještě dnes by měl ze Shetland přiletět helikopterou zbytek expedice. Telefonicky zdraví Petr a Bedřich Středa, 11. února 2004 1:38 Zdravím všechny ze Shetland. Petr s Beďou už odletěli na ostrov James Ross, protože dnes (10. 2.) bylo skvělé počasí. Doufám, že se to nezhorší a my poletíme zítra. Volali z Česke televize a chtějí přímý vstup do zítřejších zpráv, asi odpoledne a taky pozdě večer. Zdraví Dan Pondělí, 9. února 2004 14:38 Po příletu do brány k Antarktidě, města Punta Arenas na jihu Chile, v neděli 1. února, jsme následující čtyři velmi náročné dny věnovali zajišťování logistiky expedice. Na celnici jsme vyzvedli materiál zaslaný jako kargo z Prahy, nakoupili potraviny, přenosný generátor na výrobu elektrického proudu a další výbavu potřebnou k přežití v náročných klimatických podmínkách Antarktidy. Po komplikovaném, ale nakonec úspěšném jednání o pronájmu helikoptéry pro přelet z Jižních Shetland na ostrov James Ross jsme nakonec v pátek 6. února odletěli dopravním letadlem Hercules společně s členy peruánské antarktické výpravy na ostrov King George. Vzhledem k nepříznivému počasí jsme se díky pohostinnosti ruských polárníků ubytovali na jejich antarktické stanici Bellingshausen, kde čekáme na zlepšení počasí a odlet na ostrov James Ross. Středa, 4. února 2004 16:33 Ahoj všichni, včera večer přiletěli vpořádku Honza Košler a náš pátý člen výpravy - botanik Pepa Elster z AV České Budějovice, takže jsme komplet. V uplynulých dnech jsme hlavně trávili čas vyzvedáváním karga, nakupovaním potravin a různých krámů (barely, generátor, celty, nářadí, palice a lopaty, prut na ryby a tak dál, a tak dál), ale hlavně jsme s Bedřichem úporně jednali o přepravě a její ceně helikoptérou na James Ross Island. Dnes dopoledne jsme se konečně dohodli a tak nám snad už nic nestojí v cestě. Počasí je tu v Punta Arenas na jihu Chile velmi příjemné, je dost teplo i když občas od Magellanova průlivu pofukuje silný vítr. Krom nákupů a vyjednávání jsme skoro nic jiného nestíhali, zítra bychom měli odlétat s peruánskou výpravou na Jižní Shetlandy. Takže všechno klape (ťuky ťuk) a příště se ozvu z Shetland nebo spíš už z Jamese Rosse. Srdečně Vás všechny pozdravuji, Petr Pondělí, 2. února 2004 13:40 Ahoj všichni, zdravíme Vás z Punta Arenas, dorazili jsme v pořádku a všechno zatím beží naprosto skvěle, jenom ty lety (celkem 36 hodin) byly trochu dlouhé. Dneska budeme obíhat důležitá místa tady v Punta Arenas, nákupy a další. Zase se ozveme s novinkami, všechny moc zdravíme! Petr, Beda a Dan |
 |